Pro
7
Sudé dny propláču a liché zase probrečím,
srdce jsem si vložil do lisu.
Injekcí mi bere mízu,
dokud neomdlím.
Bílý mundur ji opravňuje.
Žílou mi vysaje zlato z těla.
Skoro pět deci tekutého bohatství.
Pak mi strčí šest stovek do kapsy,
cvrkne mě do čela
a vypere mě ze dveří.
Šestikilovou flašku vrazím si do pusy.
(Jako dudlík.)
Blbě je mi,
když zvratky relaxují na zemi.
(A ve mně se zvedají další.)
Lis
26
Seschlý list padá k zemi.
Svět do práce se dal.
V omluvném listu, že prý blbě je mi,
jsem svého času král!
Seschlý list padá k zemi.
Lesem se procházím.
Odpoledne volné…
co s ním?
Potkal jsem dívku, před tisíci lety.
Došlo k explozi, střetly se světy.
Obloha zahřměla a pak zhroutila se.
Ten pocit, když nedýchám, a přesto žiju, zdá se.
Seschlý list padá k zemi
a můj mozek k myšlence se dal -
nastoupím do vlaku,
přestože blbě je mi.
Nakoupím růží tisíc,
za každý rok, co jsem zameškal.
Řeknu: „Neodejdu nikdy víc…“
A pak vytáhnu arzenál!
Seschlý list už dopadl.
Šel jsem s pohledem v zemi.
Pak hlavu jsem zved, k obloze vzhlédl.
Dodnes tam je, směje se mi.
Seschly list k zemi dopadl.
Lis
22
Za někoho myslí srdce,
za někoho zase mozek.
Někdo myslí jen tím, co má v ruce,
jiný, jako by se zasek.
Někdo myslí na holky,
někdo zase na vdolky.
Jiný na matiku,
další zase na okolky.
A na co myslíš ty?
…
Lis
4
Říj
30
Sedím sám v koutu
a držím v rukou tu
pitomou korespondenci:
„Promiň, ale nechodím s někým, kdo má impotenci…“
Říj
28
Nemám smysl, nemám cíl,
mou mysl kdosi poprosil,
ať dá výpověď.
Nemám smysl, nemám cíl,
mé srdce kdosi proprosil,
ať dá výpověď.
Nemám smysl, nemám cíl,
jsem jen bludné stvoření.
Robot,
co ho vsadili do bot!
Bez citů a bez emocí
prázdný, vlastné plný – bezmoci.
Nemám chuť a nemám motivaci.
Má pouť už nemá cíl.
Říj
17
Kraj už je unavený a ukládá se k spánku.
Osud dopisuje zase jednu stránku.
A lisuje se papír
pro nový rok,
pro novou poštovní schránku.
A jak kraj do bílé temnoty se halí,
jak na nás těžkost krátkých dní se valí,
tak i já chci zavřít oči, sepnout řasy,
upadnout do temnoty, ostříhat si vlasy.
Říj
10
Už zase přišel ten čas.
Pociťuji vztek, držím v zubech zlobu.
Všichni! mají hodokvas
a já, já brečím v koutu.
Už zase přišel ten čas,
co vždycky do měsíce
objeví se.
Už zas přišel ten čas.
Krev mi teče z očí,
svět se se mnou točí,
když
šukanizuju pryž.
Když beze smyslu obletuju flámy,
když mý srdce má zas krámy.
Zář
23
Nahlížím do seznamu osamělých duší,
vidím svý jméno,
jsem tam sám.
Nahlížím do něj a srdce mi buší,
buší však naprázdno,
starej krám.
Nahlížím do toho seznamu těch posranejch duší
no a vidím tam to svý jméno.
Pouhá dvě slova, psaná černou tuší,
černou jak noc, jak havraní lejno.
Zář
20
