Archive

Právě si prohlížíš Hugo Bugo archiv za měsíc Květen 2012.

Kvě

23

Napsal HugoBugo

Seděli naproti sobě a navzájem po sobě toužili. Ani jeden z nich se ale nedokázal pohnout. Hleděl do jejích tmavě hnědých očí. Utápěl se v nich. Cítil, jak ho unášejí vlny kaštanového moře. Užíval si ten pocit. Sundala si ramínko a odkryla své nahé ňadro. Touha ještě vzrostla. Spalovalo ho to. Nenáviděl ty pocity, a přitom po nich neskutečně prahnul. Chtěl se jí dotknout, chtěl z ní strhnout oblečení a odkrýt i zbytek její křehké krásy, ale nemohl. Bál se. Bál se, že by zničil ten okamžik, že by se ztratilo kouzlo. I ona se bála. Uvědomil si, jak moc ji miluje. Přál si, aby ho taky milovala. Doufal v to. Zlehka se k ní přiblížil, stále se jí díval do očí. Nebylo kam spěchat. Měli spoustu času. Všechen čas na zemi teď patřil jim. Dotkl se její nahé kůže, mírně se zachvěla. Postřehnul zaváhání v jejích očích, to však náhle zmizelo. Přiblížil se k ní a ona k němu. Stal se otrokem vášně. Zhypnotizovaně sledoval její rty. Pomalu jí přejížděl rukou po nahém rameni. Dostával se níž a níž. Nervozita se vytrácela. Na chvíli se zastavil, pak se její rty přitiskly na ty jeho. Mírně přitlačil. Ona jeho tlak opětovala. Svlékl ji z halenky, ona mu sundala košili. Podíval se na tmavou bradavku a chtěl se jí dotknout. Nesmí nic uspěchat. Pomalými pohyby kolem ní kroužil prstem. Usmál se na ni a ona mu úsměv opětovala. Čekala, kdy se jí dotkne. Cítila v tom napětí, cítila touhu. Líbilo se jí to. Nakonec se dostal až k bradavce a sevřel prso v dlani. Zlehka zasténala. Cítila, jak vlhne a cítila, jak tvrdne jeho mužství. Přesunul se níž – na vnitřní strany jejích stehen. Pomalu, až nesnesitelně pomalu postupoval dál. Čekala a touha ji rozpalovala stále víc. Už se to skoro nedalo vydržet, a přesto chtěla, aby pokračoval dál. Když už se dostal k cíli, nahmatal malou pecičku uvnitř a něžně zatlačil. Rozkoš vytryskla proudem. Byla všude. Všechny svaly se jí napnuly. Neudržela výkřik a ten jí prošel mezi zuby. Proniknul do ní. Zhluboka oddechoval. Svíral ji v pase a kýval se do rytmu. Nahrnula se další vlna rozkoše. To už sténali oba. Rytmus se stále zrychloval a přišla třetí vlna a čtvrtá. Všude cítila božskou rozkoš. I on ji cítil. Vytrysknul…

Potom otevřel oči a snažil se nevnímat obrovskou díru zející v jeho hrudi. Snažil se nevnímat ten drásavý a palčivý pocit vycházející přímo z jeho srdce. Snažil se nevnímat polštář prosycený slzami, ani lepkavý pocit v oblasti rozkroku. Po zmáčeném obličeji mu stekla další slza. Objímal vlhký polštář a plakal. Byl sám. Neuvěřitelně sám…

Kvě

2

Trápím se – je to to jediné, co mi zbylo

Napsal HugoBugo

Vím, že co bylo,

už nejde vrátit zpět.

A co řeklo se,

už nezměním ani stovkou vět.

Vím, že už tě neuvidím,

že už nenecháme splynout,

a přece sním,

a přece – nejde zapomenout.


„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain