Něžné ráno beze slov
jen kapky deště do okenních tabulí
malují
Miluji
Hugo Bugo
…fňukací místečko jednoho blázna
Led
9
Čer
12
Když se dva světy střetnou
Zpravidla síra, oheň…
A pak nic než nic…
Jen velice výjimečně.
Řekněme tak jednou za sto let…
Když jsou stejné váhy a velikosti
Když se stejně rychle točí
Začnou kolem sebe obíhat
Tančí
Znalci tomuto jevu říkají…
Úno
16
Vzteklej pes a jeho noha srostlá do křížového háku.
Plechová střecha dětského bunkru zahýká, když na ni spadne prohnilá budka – domov ptáků.
Z ptáků jsou bezdomovci
a pod střechou do zrezivělého souznění hýkají dva milenci.
a pes na to kouká,
zatímco náhodný kolemjdoucí mu ho tam strká
a mi to nedá spát – tahleta podivná scéna…
musím se ptát:
„je vzteklina…
pohlavně přenositelná?“
Srp
15
V kapse mě pálí telefon,
chce vyskočit ven.
Ale stále nic.
Tak zazvoň,
zazvoň přeci jen.
Hic!
Je hic
a já stojím tady u hranic.
A stále nic.
Vytočím,
zavěsím.
Vytočím…
zavěsím.
Vytočím
zavěsím.
Vytočím……
zavěsím.
Kruci!
Kluci!
Pomozte mi!
Kamarádi drazí.
Mami!
Vrazi!
Aaaaaaaa!
V kapse mi poblikává
a usmívá
se.
Je to tak – taky na mě myslívá
a já jen divím se té kráse.
Zvednu to
a na to
slyším:
„Ahoj, tak jak se máš? Už obešel jsi svět?“
„Aaale, jsem jen u hranic a.. a víš co? Vracím se zpět.
Počkáš na mě?“
„Pro mě, za mě,
třeba jo…“
Čec
3
Od studentky filozofie
Hvězdné nebe nade mnou
a Tonda Janků ve mně.
…
Ach ta záře hvězd,
co se mi kolem hlavy točí,
když mám před sebou pěst,
po níž znachoví mi oči.
…
Říkal jsem ti, že jsi flegmatik,
tobě to však bylo jedno…
Dub
25
U Vesmíru
Vesmír u vezírů, tam ve smíru – ale věz míru! – vez Míru do vsi míru ve vesmíru.
U Pýra
Upírá nám upíra, co jsme ho skolili U Pýra, ten u…píp! No Bože! Upír! A?
Bře
6
Ptali se ho.
Ptali se ho, co ho přimělo.
Ptali se ho, když tam na tom stromě visel.
Ptali se ho, ale on v odpověď jen nezřetelně chrčel.
Opravdu.
Opravdu chtěli.
Chtěli znát.
Znát, co ho přimělo.
Přimělo spáchat.
Spáchat onen čin.
On však stále jenom chrčel.
HLOUPĚ chrčel a házel na ně svůj škubající stín.
Snažili se,
opravdu se snažili,
alespoň odečítat ze rtů,
nebo z gest – do masa zarývajících se nehtů,
ale na nic nepřišli.
Snažili se,
opravdu se snažili,
mu pomoci,
když ale on pořád jen chrčel
a chrčel a chrčel a chrčel a chrčel,
až…
Led
27
Led
9
Neříkej pořád ne
a neodvracej tvář.
Nic s tebou nepohne,
srdce máš z ledu
a nad hlavou falešnou svatozář.
Ne, že bych tě měl zas až tolik rád.
Jen… prostě jen to chci znát.
Jaké to je pohladit někomu vlásky,
jen tak… pro radost a z lásky.
Ne, že bych tě měl zas až tolik rád,
jen… prostě jen to chci znát.
Jaké to je, vzít někoho za ruce,
jen tak od srdce.
Ne, že bych tě měl zas až tolik rád,
jen… prostě jen… to chci znát.
Jaké to je – strhnout z tváře všechny masky.
Ne, že bych tě měl zas až tolik rád,
ale chtěl bych.
Chci to znát.
Jaké to je – milovat z lásky.
Pro
2
Šedý
Odlesk slunce od okna přeruší můj sen.
Vstanu,
okno má rám.
Protáhnu…
se.
Opřu se o něj,
kouknu z okna ven
- nejsem tam sám.
Kouká na mě šedý už…
Znaven,
možná znuděn?
Šedý muž.
Kouká mi přímo do očí,
jakoby v nich pátral
(hledal cosi).
Léta a léta na mě v tom okně čekal/chátral
ten kdosi…
Ne, ne! Ne…
Není starý, vlastně vůbec ne…
Jen šedivý… šedý… všedně bledý…
V mladé tváři
vrásky stáří.
„Cos dělal, mladý muži?“ ptám se ho.
„Proč ses tak ztrhal?“
„Ha! Hle ho!“ odpoví mi on.
„Já neztrhal se,
ba naopak.
V životě jsem furt jen robil.
Jakože pracoval.
A i když jsem chvilku nepostál,
rád jsem žil.
A jak!
A pak?
Co pak!
Přestalo mě bavit se jen někam hnát.
Řekl jsem si:
‚Na budoucnost?
Na budoucnost sere pták…‘
A tak jsem si na prdelu sednul.
A seděl jsem.
Seděl a seděl,
plesnivěl a šednul.“