Archive

Právě si prohlížíš Hugo Bugo archiv za měsíc Červen 2011.

Čer

29

Zasloužený trest

Napsal HugoBugo

Z kapsy vytáhla růžové pouzdro ve tvaru slona. Celé bylo vyrobeno z odolného plastu a původně sloužilo na ochranu rovnátek. Dnes již nosila rovnátka fixní (v nichž vypadala tak (!) strašně). Z těch původních jí zbylo akorát tohle hloupé a dětinské pouzdro. Když jej otevřela, objevila na dně malou, kovovou žiletku. Tak malý, a přesto tak nebezpečně vyhlížející nástroj. Jakmile ho uviděla, rozbušilo se jí srdce – strachem i vzrušením. Adrenalin se jí přímo vehnal do žil. Konečně se dočkala. Pomalu uchopila žiletku třesoucíma se rukama. Sama sebe zhypnotizovaně pozorovala, jak ji chápe mezi palec a ukazovák levé ruky.

Třeštila oči na ten kousek plechu, jakoby představoval vše, po čem kdy toužila. Celá se chvěla vzrušením. Teď se to stane. Teď to přijde. Krátce se řízla do pravého předloktí.

Účinek se dostavil téměř okamžitě. Bodavá, pronikavá bolest. Teplá, nepřirozeně tmavá tekutina vytékající z rány. Zadostiučinění. Vysvobození! Odplata!!! Pokora jí prostoupila celým tělem. Užívala si ji. Zažívala snad nadlidskou rozkoš. Ta slast!

Její touha se blížila vrcholu. Řízla se ještě jednou. Ještě jednou. A naposled. Výstřik!

Leží na betonovém place dětského hřiště za panelovým domem, kde už tři roky bydlí sama se svou matkou. Byt č. 23. Na sobě má krátkou džínovou sukni a úplou blůzku růžové barvy se třpytky. Rovné blonďaté vlasy, výrazné nalíčení. Průměrná dvanáctka. Leží na betonové zemi a prožívá svůj první orgasmus. Z pravé ruky jí silnám proudem stříká krev.

Čer

27

Sám

Napsal HugoBugo

Tak špatně se snídá, když člověk spěchá do práce. Vůbec nemá chuť jíst, když nemá s kým. Jí jen tak… z nutnosti.

Tak špatně se usíná, když člověk vstává do práce. Vůbec nemá chuť spát, když nemá s kým. Spí jen tak… z nutnosti.

Tak špatně se pracuje, kdy člověk končí až ve čtyři. Vůbec nemá chuť dělat, když nemá s kým. Maká jen tak… z nutnosti.

Tak špatně se člověku žije, když nemá proč. Jen kdyby měl s kým…

Čer

26

Každodenní rutina

Napsal HugoBugo

Prospat den a propít noc.

Pobrečet si, vyplavit se, vyčerpaný usnout.

Čer

21

Waitin‘ for the train to have a pee

Napsal HugoBugo

Chci křečka!!!

Chci mít hodně peněz, být  zajištěný, stále originální, chci mít člověka, co by mi byl stále nablízku. Chci mít stále volno, rok prázdnin, být středem pozornosti, samolibě uznáván, uctíván, chci mít volný barák a chci mít křečka! A tohle všechno chci a dokud to nebudu mít, máte mě tu stále na krku!

:-P

P.S.: Můj první článek s anglickým nadpisem. Nečekejte jich víc.

Čer

19

Když jsem dnes jel autobusem…

Napsal HugoBugo

tak jsem tam tak seděl a koukal. A koukal jsem na paní, spíše slečnu se hodí, poslouchala nějakou hudbu (sluchátka) ztracena ve světě melodických tónů a na kolenou si přidržovala sportovní tašku velkou asi jako psí boudu. No nekecám. Měl jsem největší chuť se jí jednoduše zeptat: „Promiňte mi prosím, nač má křehotinka jako vy tak obří tašku?“

Už jsem natahoval ruku se zdviženým ukazováčkem, že na sebe upoutám trochu pozornosti a opravdu se optám, když vtom mi došlo něco strašlivého. Co když… co když v tom báglu tahá třeba zbraně pro celou Armádu teroristů? Nebo hůř… co když tam je mrtvola! Rozkouskovaná na několik části, zabalená do igelitu. Určitě by se tam vešla, ta taška byla vážně obří a uznejte sami, že to až tak nepostrádá logiku, nač by měla tak velikou tašku? I kdyby se vracela z dlooouuuhého výletu, neměla by takovou tašku. Tenhleten vorvaňův vak si žádá speciélní příležitosti.

Ale jaké?… ptám se já. A teď si s tím poraďte!

Čer

6

Milý Ježíšku,

Napsal HugoBugo

až budu velká a stráášně moc bohatá, koupím si… litr zmrzliny a celý ho sním, sama! Koupím si taky panenku Barbie. Tu drahou, kterou mi pořád rodiče nechtějí koupit. S těma krásnýma dlouhýma vlasama. A koupím si dvě. Jednu pro moji nejlepší kámošku, Naty. A koupím si krásný, velký auto. Červený. A budu mít toho nejúžasnějšího řidiče pro to auto. Budu mít manžela. Bude to ten nejkrásnější, nejbohatší a vůbec nejúžasnější chlap na celým světě. A všichni mi ho budou závidět. Bude mě milovat a každý ráno vozit děti do školy a mě do práce. Toho si koupím ve výprodeji. Já budu dělat v obrovský firmě na takový ty krémy a všelijaký prostředky proti stáří, protože budu stále mladá a oni mě tam budou chtít. A budu vydělávat stráášně moc peněz. A tohle všechno budu mít, a proto mi nemusíš letos donýst žádný dárky. Užij si Vánoce ;) :)))) :-* xD .F :p muck *LOwe*

Tvá budoucí generace.

Čer

3

Napsal HugoBugo

Pár drobáků v kapse manšestráků,

hliněné kuličky a střelba z praku.

Věneček z cukrárny za drobáky,

hra na školu, na vojáky.

Rezavý bycikl ležící v prachu,

bunkr z větví a kousku plechu.

Plížit se po lese jako indián,

trvalé bydliště – plátěný stan.

Hrneček pelyňku a vůně máty,

louka posetá zlatými dukáty.

Cukrová vata na pouti ve stánku,

proutěný košík v dřevěném krámku.

Kdo z nás jej nezažil – venkovské mládí?

Já, ty, on…. A ona taky.


„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde