Hugo Bugo

…fňukací místečko jednoho blázna

Srp

5

„Tati, a co je to za novou láhev mléka Lactel?“

Napsal HugoBugo

Seděla za pultem a se znuděným výrazem koukala na nápis: „TOALETY“. Ambiciózní, krásná šestadvacítka a už dva roky trčí zde: na Benzině, dva kilometry severně od Prahy a prodává pupkatým řidičům nákladních vozů po litrech naftu. Takhle si svou budoucnost na výšce nepředstavovala. Myslela si, že vystuduje, dostane titul a potom už se k ní penízky jenom pohrnou. Tohle? Tohle si nepředstavovala ani v těch nejčernějších nočních můrách.

U trojky zastavilo nablýskané audi a zpoza jeho volantu se vysoukal mladík – asi pětadvacet – s uhlově černýma vlasama a uhrančivýma očima. Na ramenou si nesl sako od Steilmanna a na tváři samolibý úsměv. Celkem fesák – bohatý zjevně.

„Jo, někomu asi práce vyšla podle plánů,“ poznamenala si jen tak pro sebe.

„Dobrý den,“ pozdravil.

„No dobrý, dobrý, tak kolik tam máme?“

„Mám tam čtyřicet litrů devadesát pětky Natural.“

„Trojka?“

„Jo jo, na trojce. A ještě jedny jahodové žvýkačky.“

„A jaké byste chtěl?“

„Durex.“

Vrhla na něj nechápavý pohled.

„Jsou pro mou přítelkyni. Víte, ona strašně ráda žvýká,“ vysvětloval pomalu spalujícím, svůdným tónem.

Alespoň nějaká odlišnost v tom bezedném moři nudných a nezajímavých zážitků, pomyslela si.

„Opravdu? Já taky velmi ráda žvýkám,“ pronesla s nevinným výrazem a nahnula se nad pult, tak aby měl krásný a ničím nerušený výhled do nitra jejího výstřihu.

„Nepovídejte.“

„No ano, a zrovna bych si jednu žvýkačku dala,“ řekla a zřetelným, vyzývavým gestem, které mohlo znamenat jen jediné – nabídni mi, jesltli na to máš – posunula krabičku prezervativů směrem k mladíkovi. Uchopil ji, strhl pohled z jejího poprsí a začal se zabývat jejím otevíráním.

„Jak se to jenom, kruci,“ zaklel nad marným pokusem krabičku v celofánovém pouzdře roztrhnout.

„Mohla byste?“ Pousmála se nad komikou situace a vzala mu krabičku z rukou. Jediným zkušeným pohybem ji otevřela. Poté zastrčili závoru na dveřích benzinového krámu a odebrali se do jejích komnat (zatáhli žaluzky).

„No a takhle nějak, synku, jsi vznikl ty,“ řekl táta klukovi nad sklenicí mléka.

Celkem komentářů: 5

Tak mám za sebou aspoň vtipné ranní probuzení :D. Děkuju, Hugo! :)

A já vtipné večerní posedávání u notebooku :D Děkuju :D

Konec pobavil:)

Ten konec…ach jo, nějakým způsobem mi to připomnělo HIMYM…:-D Ale to už bude asi moje deformace, pardon…Každopádně se mi to líbilo :)

já si už u toho názvu říkala, co to bude :D a ono… ten konec je povedený a jak psala Illian, taky jsem si vzpomněla na HIMYM, pecka

Okomentovat

*

„Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!“ Jan Werich