S pistolí v ruce
A pro veliký úspěch ještě jedna sebevražedná :).
„Už teď jsem mrtev! Skoncuji se svým životem. Sbohem, světe. Sbohem, lidi.“
Seděl v parku a lehký vánek pomalu odnášel jeho slova pryč. Byl krásný letní den. Slunce svítilo a tráva na prostranství tvořila hebký (až sametový), zelený koberec. Koruny stromů svým šepotem zvěstovaly začátek dalšího slunečného dne. Krásný den. Pro něj ten poslední.
Pomalu se třesoucí rukou zvedl z lavičky Magnum, které včera zakoupil v nedalekém obchodě na svůj zbrojní průkaz. Magnum… chtěl mít prostě jistotu. Natáhl kohoutek a pomalu si vložil pistoli do úst.
„Zdravím …“ Smrtka se pohodlně usadila vedle něj.
„Přišel jste pozdě. Už jsem rozhodnut. Pane, raději byste měl odejít, to co uvidíte, se vám nebude líbit. Já to myslím vážně. Běžte!“
Smrtka si sundala kápi a odhalila tak ohyzdný obličej plný strupů, jizev i čerstvých ran – utrpení zemřelých.
„Prosím ne, nechte mě žít. Já nechci zemřít, mám svůj život rád. Jsem na smrt ještě mladý, prosím NE!“
„Přišel jste pozdě. Už jsem rozhodnut. Pane, už byste měl jít,“ odpověděla Smrtka.
Celkem komentářů: 3
Illian
24.Únor 2011
15.20
Nejdřív mě to rozesmálo, pak jsem si řekla, sakra, vždyť je to smutné a pak jsem se zase rozesmála. Čím to probůh bude? Beztak tím, jak je to skvěle napsané, protože tvůj styl psaní je prostě fascinující.
Melly
4.Březen 2011
15.36
Mě to teda nerozesmálo.. Ovšem.. možná bych to snesla trošku delší, nějaký ten rozhovor se Smrtkou.. Na druhou stranu takhle je to asi působivější:)
Archa
30.Březen 2011
23.30
Najs. Jistě, kratší a působivější, rozhovor rozhodně nenatahovat, ne na tohle téma, stačí si přečíst něco jako Rozhovor kněze a umírajícího od de Sada, tam je podobných věcí až až. Krátké, trefné, jak kulka do čela (po kterémžto povídkovém efektu tak toužil J. Deaver).
Okomentovat