Napsal HugoBugo

Přestalo mě bavit mít věčně žmolkovatou mikinu od zad batohu. Přestalo mě bavit, jak mi ten starý otrhaný batoh pořád poskakoval na zádech, když jsem běžel na autobus do školy. Přestalo mě bavit tahat se s těmi tunami učiva, tunami učebnic, které stejně za celý den nepoužiju. Přestalo mě bavit zapadat do toho jednotvárného, černobílého stáda spolužáku bez emocí, bez citů, hrbících se, každý pod svým batohem, pochodujících v zástupech k hlavním dveřím instituce zvané škola. Přestalo mě bavit pozorovat, jak je vchod každodenně polyká, jako by to byl nenasytný, hladový netvor, co nikdy nemá dost. Jak je polyká a zase vrací zpět do dne plného bezbatohovosti, aby si na nich mohl na druhý den pochutnat znovu. Už mě přestalo bavit tohle všechno sledovat. Už mě prostě přestalo bavit nosit do školy batoh.

A tak jsem samozřejmě podnikl nezbytná opatření – koupil jsem si místo toho kabelu. Kabelu z černé kůže do ruky. Kabelu, co nosí DOSPĚLÍ do práce. Žádnou školní brašnu! Musím přiznat, že se teď i cítím takový dospělejší. A zřejmě to není jen můj pocit, protože spolužačka mi při cestě do školy řekla: „Připadám si jako malá holčička, co jde s tatínkem do práce.“

Ona teda je malá holčička, minimálně vzrůstem (ne, nemluvím o tobě Kláro), ale já rozhodně nejsem tatínek.

!!!