Hugo Bugo

…fňukací místečko jednoho blázna

Úno

8

Shrnutí

Napsal HugoBugo

Můj svět je jen jedna malá cela.

Nic než čtyři holé stěny.

A čekám, kdy ochutnám trochu pěny,

nebo kdy mě střelí do čela.

Byl jsem rád za čtyři stěny,

za čtyři plátna na veledílo.

Za čtyři malé sny.

Za čtyři šrámy, co ze srdce mi smylo.

Připíjím na sen, ve kterém se pilo.

I na ten ošklivý, co miloval jsem v něm.

Na sen, kde podle rodičů se žilo.

A na ten, v němž po mém bylo.

Život je sen

a svět cela.

Láska je den,

kdy střelí mě do čela.

Celkem komentářů: 7

Copak se vážně cítíš ve světě tak…nesvobodně? :-O

No… spíš prťavě. Víc než ty čtyři stěny nikdy nepoznám. Ty čtyři stěny jsou prostě všechno. Ne, že by mě držely. Prostě nemám kam dál jít.

A nechceš mi vysvětlit metaforu? Co jsou 4 stěny? :-P

4 stěny jsou 4 etapy jedna kdy se po jeho zilo 2 co se podle rodicu zilo 3 co se pivo pilo 4 a co se milovalo

Autor předchozího komentáře má vlastně pravdu. Čtyři stěny = čtyři plátna na veledílo = čtyři příležitosti pro sny, čtyři etapy mého života.

Hugo, fajné stránky, jsem ráda, že se ti vede a máš velkou návštěvnost a komentovanost, tak jen tak dál ;)
Mimochodem, zajímavá báseň…je taková…nevím :D něčím se mě prostě dotkla ;) možná těmi závěrečnými 2 verši.

Snaž se dál, ať se ti daří ;)

Je z toho cítit nálada, silný dotek, vážnost i jisté vyhlídky. Něco jako některé Nohavicovy texty, řekl bych (náhlá imprese), ale pořád spíše prozaické než básnické (ač teď nedovedu přesně definovat, proč).

Okomentovat

*

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich