Archive
Právě si prohlížíš jen rubriku A to ostatní….
Napsal HugoBugo
Když si s někým něco začnete (nezačnete – roznesete takovou informaci mezi lidi) mají o vás zájem. Asi týden. Pak přestanete být originální. Už nejste ve výhodném kurzu, a i když se chcete svěřit, vyřešit problém – nikdo není k dispozici – byl, když jste ho nepotřebovali. Někteří ze slušnosti kývají hlavou, jakože jo. Problémem zůstává, že kývají „ano“ na očividné „ne“ – na nic. Někteří nedělají ani to.
Co si sám neuděláš, to nemáš. To jsem se naučil za posledních pár dní. Vždy, když jsem si řekl : „To nějak dopadne,“ tak se to podělalo. Prostě to nejde…
P.S.: Ne, že bych nechtěl, prostě… Osud!
…podělaný.
Napsal HugoBugo
Zjistil jsem, že je to neefektivní. Je to na nic. Je to hodně. Publikovat každý den je prostě hodně. Komu by se chtělo číst tolik žvástů? A tak jsem se rozhodl. Nazval jsem článek Konec, protože tím míním opravdový konec. Konec s periodami. Rozhodně nemíním mírnit svou inspiraci. Ale také nechci mít stále menší sledovanost. Uděláme to následujícím způsobem. Nebudu přidávat každý den. Nebudu přidávat každý druhý den. Vykašleme se na pravidelnost!! Někdy přidám články třeba TŘI! Někdy se třeba neozvu celý týden. Co vy na to? Je mi to jedno, stejně souhlasím já a to je hlavní! A máte to!
Napsal HugoBugo
Ve sluchátkách slyším praskání gramofonu – starší nahrávky – stará dobrá Nina… „maj mééén.“ Jedu v autobusu. Sedím na poslední sedačce, Nina vyřvává a mé oči vidí. Vidí Ostravu. Vidí ty zástupy panelových pěšáků, tovární věže…Dalkia… a ta mračna vodní páry, co chrlí do prostoru. Mé oči vidí, jak prostupuje pár slunečních paprsků skrz clonu mraků. Sáhl bůh na někoho dvěma prsty? Vidí oblohu s obláčky, jak ze Simpsonů. Vidí benzinku. Vidí puberální výrostky sedět na plynovodu. Vidí jich houfy. Vidí je všude.
Mé oči toho hodně vidí.
Mé smutné oči tebe nevidí…
P.S.: Zajímavé je, že ti puberťáci jsou vážně všude :D. Když si srovnám poměr času stráveného venku a u televizoru nějaké českého čtyřicetiletého průměrňáka s poměrem obyčejného puboše…
Ať zž kouří, pijou, povídají si, či procházejí. Ať už se vodí za ručičky, nebo se líbají, všechno to dělají na veřejnosti. Všechno to dělají venku…
Napsal HugoBugo
Hodně se v poslední době mluví o událostech ve Fukušimě. Zajisté jste všichni slyšeli o té „šílené jaderné katastrofě,“ která postihla japonské ostrovy. Mluví se o ozáření. Když se díváte do monitoru svého počítače a čtete tyto stránky, vystavujete se ozáření! Když sníte banán vystavujete se ozáření! Když vedle někoho spíte, vystavujete se ozáření. Když vedle někoho spíte 800 nocí (2 roky 70 dní), vystavujete se stejné dávce záření, jako když letíte letadlem. Museli byste sníst 400 banánů, aby se to vyrovnalo radiaci, které se vystavujete při 800 nocích s někým v posteli. Celý život se vystavujeme radiaci, a proto věřte mi: Když unikne trochu vodní páry z elektrárny na opačném konci světa a u nás se spustí jemné mrholení, není to důvod k tomu, abych si pral mikinu z obav, že je radioaktivní (MAMI!).
Napsal HugoBugo
Každé ráno vstanu, stoupnu si před zrcadlo a zkoumám vlastní tvář. Prohlížím, analyzuji. Potom si vzpomenu na X a říkám si: „Co na tobě vidí?“ Pozoruju vlastní obličej, jako bych se v něm snažil nalézt odpověď na tu šílenou otázku.
„Bláznivá holka.“
Napsal HugoBugo
Průměrný věk dožití v ČR je 76 let. To znamená, že každému z nás je zde vyměřeno v průměru 27 740 dní. Tak málo? Ptám se sám sebe. Mslím si, že jsem toho ještě moc nezažil. Jsou věci (nezbytné věci), které jsem nezažil a už jsem k tomu rozhodně měl příležitost. A přesto… existuju na světě již 6014 dnů, což je 21% z celkového průměru. (:O Tak moc?!). Je to hodně, nebo málo?!! Naléhavé! Odpovězte!
„Jak se to vezme, milý pane. Ještě pořád nejste ani za polovinou života.“
Pravda. Pravda? Já se necítím, že bych zažil polovinu toho, co je mi souzeno. Necítím se na 21%. Cítím se tak na TŘI!
Napsal HugoBugo
Nejde o to, dívat se na svět jinýma očima, když chcete lidi zaujmout a dát jim jiný (možná originální) pohled na svět. Jde o to, přesvědčit je, že se na svět díváte jinýma očima.
Lidé chtějí být klamáni. Tak jen mají, co chtějí.
Napsal HugoBugo
Neměl jsem u sebe zrovna fotoaparát, abych si to mohl vyfotit, ale přesně takhle to tam stálo – na předposlední sedačce, úplně vzadu v nízkopodlažní tramvaji č. 3 vyryté nožem, nebo jiným ostrým předmětem. Jakým asi? Co ten člověk, který to napsal, použil za nástroj? Byl to opravdu nůž, nebo něco jiného? A kdo to byl vůbec zač? Byl to muž? Či žena? Snědé pleti, nebo běloch? Možná byl impotentní – to proto se nezmohl na čin, ale jen plané a hloupé vychvalování. Nebo nebyl, ale ani tak se k nikomu nedostal. Pouhý chvástal? Třeba snílek… Fantas Magorie.
Napsal HugoBugo
…hovno! Nutí člověka trčet s příbuznými doma. Přitom já tak chci jít ven! A přesto… nasadit milý úsměv, roztáhnout ruce v očekávání objetí, letmá pusa na líčko: „Ahoj teti! To je tak milé, že sis vzpomněla…“ Grrr, není. Jen mě to otravuje (nic proti tetě – je fajn, možná). Dosud jsem to nevěděl, ale já tak nesnáším rodinné oslavy. Nesnáším návštěvy!!
Chci mít klid…
Napsal HugoBugo
Vím, že bych to neměl. Že toho budu litovat až nebudu vědět co. Že se budu tlouct hlavou o zeď, případně tisíckrát přepisovat jistou větu, ale mám kvanta textu a nikdo je nečte – „rubrika“ koncept. A tak (budu toho litovat, já to vím) začnu uveřejňovat častěji. Každý druhý den nestačí (jak je vidět).
= Každý den sem něco hodím. Upřímně doufám, že se nestanete oběťmi mé chuti do psaní a neodradí vás tato moje šílená a horečnatá (snad i trvalá) produktivita. Takže…
… těště se! 
