…
Tečky. Jsou supr. …? Je to pravda? Je to lež? Jak to má být chápáno? A co vy? Líbí se vám tři tečky…?
Archive
Právě si prohlížíš jen rubriku A to ostatní….
Kvě
25
Kvě
24
„Lidé žijí životy podle filmu, zbývá jen odhadnout jaký žánr upřednostňují.“ – Hugo Bugo
– až jednou budu slavný, můžete to uveřejňovat, jako můj citát 
Kvě
15
Tak jo. Znáte ten výrok – Všechno je v prdeli. A všichni přikyvují, všichni vás plácají po rameni. Negace? Žádná… prostě nic. Všichni souhlasí. To se opravdu všechno tak hroutí? Ne! Jsme jen bombardováni konzumní společností. Jsme zvyklí na všechno kývat ano. A víte co? Seru vám na tenhle článek. A Vůbec!!! nejsem sprostý. Co bych se tu patlal s nějakými slovy, u kterých za měsíc, dva i za deset let bude viset štítek Žádné komentáře. Jasně, není to vaše chyba. Ale víte co? Nemůžu z toho přece vinit sám sebe. Musím si najít viníka a vzhledem k tomu, že na pána boha nevěřím… Mám vás, vždy (ne)věrné, ponižované čtenáře, co si to prostě nechají líbit, a ačkoli napíšu na web totální kravinu stejně jich tu dvacítka denně zavítá. Nezkomentují, nevyjádří se. Jen ve stínu, se škodolibým úsměvem pozorují, jak si tady hloupý, vlasatý šestnáctilec stěžuje a kuňká. Jak fňuká, zatímco všichni jen přikyvují: „Ano, máš pravdu. Všechno je v prdeli (NEJSEM SPROSTÝ!).“ Ne! Proč to říkají, proč souhlasí, ač sami ví, že to není pravda? Nic není v prdeli. Nic až na mě… Měl bych se vzpamatovat. Měl bych se napít a jít dál. Ne, ne překonat, ale pokročit. Jasně, víte jak dlouho už si tohle říkám? Ouuuuuukej. Přislíbení, předsevetí. Konec s pesimismem. Konec se symboly, lokálními narážkami, nepochopitelnými metaforami, antihumornými vtipy. Konec s fraškou. Zkusím se vám lépe věnovat. Lépe o vás pečovat, zkusím se o vás starat, jako se stará ta nejstarostlivější matka o své mládě. Zkusím si vás vypiplat do těch největších detailů a po tomhle článku se vás budu ustavičně pokoušet přesvědčit, že nejsem blázen.
Kvě
11
Zoufalství Člověk cítí, když…
…chce něco napsat, ale neví co.
…rozklikne si ikonu kontaktu a nezavolá, nenapíše.
…chce někam jet, ale nejede.
…chce s někým být, ale není.
…má dementní rodiče… ok! … rozhádá se s rodiči.
…ho všechno sere a měl by přitom být šťastný.
…dochází kredit.
Kvě
8
Sedim s telefonem (interpunkce) v altanu – doma, na zahrade – pisu tyhle radky, vymyslim sms, sleduju, jak horizont kousek po kousku ujida slunecniho kotouce (seru na klise, stejne tak na cas, ktery dle vseho vsechny chmury vyleci) a uvazuju, ze by bylo fajn zalozit si novy Debilnicek. Zitra je pondeli. Zacatek dalsiho tydne. Proc ne zacatek meho noveho zapisniku? Blizi se maturity (dej buh, aby to vsichni udelali) a ja cekam plodne obdobi. Treba napisu knihu… To asi ne, sny se zpravidla vyplnuji az ve stari. Ale stejne to chce ciste neposkvrnene stranky. Sotva se do nej vlezu s uvodem nove povidky. Takze jo. Dohodnuto. Zitra budiz zalozen novy tenkopis depkoidnich zvastu 
Kvě
8
Napsat článek pro zlepšení nálady. Fantazírovat o napsání knihy. Jít ven, něco podniknout…
Ani nápad! Víte, kdo já jsem? Já jsem Hugo Moody! Slavný spisovatel a milovník všech žen. Nepotřebuji to. Stesk? Slovo bez definice. Bez významu! Láska? Jo, to znám. To je něco jakooo: „Šoupni to tam.“ ne?
Ze čtrnácti dní u psacího stroje,
budu si čtrnáct let žít vybíravě.
Jsem rozmazlený životem a otrlý ze smrti přítele Václava Ashbyho. Můj život je sen bez probuzení. Probuzení beze snů.
Kvě
7
SMS
Vybil se mu mobil.
Blbost. Když muž chce, tak si najde způsob, jak zavolat.
Mlčení znamená souhlas…
Blbost…
Tak neví, co napsat.
Blbost. Vždyť je to jednoduché. Cokoli, cokoli ji potěší…
Tak na ni kašle…
A co když ne?
Je to třicet tři a půl hodiny a stále žádná odpověď…
Kvě
1
Jo… vím. Dlouho jsem se neozval – byl jsem pryč. Jednoduchá odpověď, no ni? A řeknu vám jednu věc – stesk je sviňa. Ale kostnatá sviňa, bez kouska libového. Fuj! Jo, a konečně jsem naplno pochopil tuhle písničku – Xindl :D. Omlouvám se. Já vím. Jsem strašný člověk, ale víc toho po tak dlouhé době nebude. Třeba se mi povede konečně dopsat tu povídku, co mnohým z vás už nějakou dobu (raději nespecifikovat) slibuji. Zatím to se mnou vydržte váš…
…neohrabaný milovník, ubožák, fanoušek spřeházených priorit a tesknící maniak šílející touhou po akci.
Dub
19
Uvědomil jsem si, že poslední článek (Vabank) vyvolal, ačkoli jsem zrpvu čekal přesně opačnou reakci, mnoho bouřlivých ohlasů (kruci! proč jen se mě to zrovna tak dotýká?) – pozitivní i negativní. Ty negativní jsou vesměs nekonstruktivní kritikou mířenou přímo na mě. Nezajímá mě to. Je to kvůli obsahu, vím to, a tak mě to ani nijak nevzrušuje. Některým se zasměju. A za ty pozitivní děkuju :). Nečekejte nic dalšího. Fakt, radši se těmhle náladám vyhnu (:D kéž by to šlo).
P.S.: Jak to děláte, že komentujete tak rovnoměrně? Při 32 článcích jsme měli 100 komentářů. Teď máme přibližně dvojnásobek článků (66), ale i komentářů (200)!!!
Dub
17
Já hraju jen vabank a právě prohrávám…
Proč nic nemůže vydržet aspoň měsíc? Pravda. Trápit bych se dokázal i celý život, ale být šťastný… to mi nevydrží dlouho. Když se opiju – tak deset minut. O to větší bývá deprese, co přichází potom. Je to na hovno. Pochopím, když sem přestanete chodit. Ani mě by nezajímaly depkařské texty jednoho zhrzeného puberťáka. Udělal jsem z toho osobní věc, a tak jsem naprosto shodil kvalitu (pokud už předtím nějakou kvalitu měly) těchto stránek. Pochopím, když odvrátíte tvář. Vlastně to očekávám. Já sám bych to udělal. Přesto, že právě proto, jak všichni odvracejí tvář, jsem nucen takhle prznit tato „umělecky poskvrněná“ místa. Musím to ze sebe nějak dostat a psaní je jediné východisko. Píšu kraviny, ale píšu. A vypíšu se z toho. Já to Potřebuju… Nutně! Nutně jako drogu. Pěkně tvrdou. Omlouvám se… ale nejde to jinak.
Jsi hezká. Jsi krásná bohyně a já jsem Nic u tvých nohou klečící.
Kdysi jsem miloval jednu dívku. Ona mě ne. Trvalo mi osm let než jsem se z toho dostal (beze srandy). Jestli mě teď čeká dalších podobných osm let, no tak to potěš koště… CO MÁM DĚLAT?! Umřít? Nebo přežívat? (Shakespeare nebyl zas tak špatný spisovatel :D)
Proč?
Je to slovo, věta. Otázka, kterou si kladu den co den. Proč? Přeji si, abych nalezl univerzální odpověď na všechny otázky začínající: PROČ. Beru to jako své životní poslání, jako životní cíl. Asi to nejde, co to zas blbnu.
„Já myslím, že bychom náš vztah mohli udržet na přátelské pozici…“
„Ne. Ehm… rozhodně ne.“
A lidi… neblbněte. Ten život není zas až tak vážná věc.