Langweilig!

Napsal HugoBugo

V němčině, ale nejen tam. Nuda…. Nuda. Nuda!!! Nuda? nu daaaaa. Celý život. Celý den i noc. Jen samá nuda. Poslední týden doma akorát spím. Zažil jsem nedávno příšernou hádku s vlastním otcem (nelíbilo se mu, že si z domova dělám noclehárnu). Ostatně se toho týká čtvrtý verš mé „básně“ z devatenáctého března. Můj den má jednotvárný průběh. Protrpět dopoledne ve škole. Protrpět doslova. Mnoho lidí říká, že ve škole trpí – plané kecy, prdy, beďáry. Za poslední týden, kdybych seděl doma, místo ve škole naučím se toho víc (neruší mě ve tvorbě a spánku učitelův výklad). Nuda!!! Pak přijde zajímavější (někdy) část dne. Mé koníčky, zájmy, práce, vydělávání peněz, snění, marné touhy a zoufalé představy – vysilující činnost, která bývá zpravidla zakončena uondanou jízdou večerním autobusem a vysedáváním na chatu do půlnoci = krušná rána, brzké svtávání = špatné vstávání. Při průběhu chatu se užírám myšlenkami typu: napiš neco! napši něcooo! NAPIŠ NĚĚĚCOOOO!!! Napiš hru, napiš báseň, napiš článek, začni už konečně ….. psát tu knihu! aaa nic. (Knihu jsem začal psát, ale po pár stránkách a několika cvičeních jsem zjistil, že poezie mi jde mnohem líp co naděláš… jednou to dopíšu..snad). Ale teď? Jsem hnán termíny, termín sem, termín tam. Každý chce termíny. Můj diář ohýbán pod náplavou informací a úpí, že už další nechce, že už to nezvládá, že JÁ to nezvládám. Smůla. Strašně moc a stejně… Stejně je to nuda, jednotvárnost, monotónnost.

Nuda…