Hugo Bugo

…fňukací místečko jednoho blázna

Bře

24

Langweilig!

Napsal HugoBugo

V němčině, ale nejen tam. Nuda…. Nuda. Nuda!!! Nuda? nu daaaaa. Celý život. Celý den i noc. Jen samá nuda. Poslední týden doma akorát spím. Zažil jsem nedávno příšernou hádku s vlastním otcem (nelíbilo se mu, že si z domova dělám noclehárnu). Ostatně se toho týká čtvrtý verš mé „básně“ z devatenáctého března. Můj den má jednotvárný průběh. Protrpět dopoledne ve škole. Protrpět doslova. Mnoho lidí říká, že ve škole trpí – plané kecy, prdy, beďáry. Za poslední týden, kdybych seděl doma, místo ve škole naučím se toho víc (neruší mě ve tvorbě a spánku učitelův výklad). Nuda!!! Pak přijde zajímavější (někdy) část dne. Mé koníčky, zájmy, práce, vydělávání peněz, snění, marné touhy a zoufalé představy – vysilující činnost, která bývá zpravidla zakončena uondanou jízdou večerním autobusem a vysedáváním na chatu do půlnoci = krušná rána, brzké svtávání = špatné vstávání. Při průběhu chatu se užírám myšlenkami typu: napiš neco! napši něcooo! NAPIŠ NĚĚĚCOOOO!!! Napiš hru, napiš báseň, napiš článek, začni už konečně ….. psát tu knihu! aaa nic. (Knihu jsem začal psát, ale po pár stránkách a několika cvičeních jsem zjistil, že poezie mi jde mnohem líp :( co naděláš… jednou to dopíšu..snad). Ale teď? Jsem hnán termíny, termín sem, termín tam. Každý chce termíny. Můj diář ohýbán pod náplavou informací a úpí, že už další nechce, že už to nezvládá, že JÁ to nezvládám. Smůla. Strašně moc a stejně… Stejně je to nuda, jednotvárnost, monotónnost.

Nuda…

Celkem komentářů: 3

To s tou knihou je docela blbé, když sis to tak plánoval. Ale třeba přijde múza a dopíšeš to rychleji, než jsi očekával:)

Hmm…to bylo první co ze mě vypadlo. Ale když se na to tak koukám…ne. Den neí monotónní! Nemůže, protože jinak bych se taky ukousala nudou. Ale pokus se třeba…já nevím. Radovat se z maličkostí (a nenarážím na Zombie land…fakt ne!). Prostě mrknout ven a říct si: „Jé támhle letí…letadlo, to je ale krása.“ Dobře, teď asi hodně žvaním nesmysly, ale mě to tak přijde. Prostě se podívat a snažit se opravdu vidět. Ne vždycky je to jednoduché a ne vždycky se to optimistické najde. Teď mě napadá, ono si dát i takové dobré jídlo zvedne náladu.
Ale zpět k tvorbě. Jestli nechceš psát nepiš. Vím z vlastní zkušenosti, že pokud se do toho člověk nutí a říká si: „Musím něco napsat. Teď hned!“, tak je to špatné. Takové…nemá z toho ten správný pocit. Ten pocit, když může snít, vymýšlet nové světy, nové postavy, věci…všechno co by chtěl. Vše o čem může snít… No, to jsem se zase rozepsala…pardon. Raději už mlčím :)

:D mám rád dlouhé komentáře

Okomentovat

*

Výrobce fitness posilovacích strojů Ketller