Jedenáct
Takový táhlý, monotónní zvuk,
co uši rve ze hlavy.
Crrrrrrrr
Co připomíná ti tisíce muk,
co vrhne tě do šatlavy.
A na zdi viselo jedenáct.
Náhle nekonečno zdá se všední,
hodinu, co hodinu v uších ti zaznívá.
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
Všední dny, co nikdy nezevšední,
neb tortura nikdy nezevšední, i když ji už potisící zažíváš.
A na zdi viselo nevšedních jedenáct.
Třicet bolavých hlav a šedesát krvavých palců.
Třicet nás je, krát třicet táců.
Třicet prdelí do vzduchu zvedne se:
„Dobrý den, posaďte se :).“
A na zdi viselo, tento měsíc již třicátých, jedenáct.
A hned kecá a kecá a kecá.
Z pusy jí leze černý mor.
Ta hnusná stará bréca.
Potopila náš záchraný vor.
A na zdi viselo umrlců jedenáct.
Znuděných k smrti, umrlých jedenáct.
Jedenáct bledých, mrtvolných ksichtů.
Jedenáct tváří…
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Jedenáct.
Z hrdla vzlyk
Prudký vztyk
Zavírákem šmik a fik
Jen tak do vzduchu
Nepříčetný ryk
Zoufalý křik:
„Všichni jsme mrtví, všechny nás žerou červi!!!
Mami já nechci zemřít, ještě ne, prosím,
Proboha…
Ještě si zašukám, pak zemřu, zdechnu, jen si zašukám, prosím…
AAAAAA!!!“
A na zdi viselo jedenáct. Stále jedenáct…
Stále!
„Dnes dopoledne, v jedenáct
hodin, spáchal sedmnáctiletý
student všeobecného gymnázia
v Porubě, Hugo Paterek, sebevraždu. Přímo v
hodině českého jazyka přeběhnul po
školních lavicích k otevřenému
oknu a vyskočil z něj. Podle očitých
svědků sebevrah těsně před svou smrtí
vykřikoval: „Já nechci umřít, mami prosím,
ještě ne!“ Vedení školy i všichni spolužáci
jsou z incidentu šokováni. Tu hodinu vyučující
pedagožka mgr. Jana Körberová našemu
magazínu svěřila, že student jí už
od počátku přišel dost podivínský a tak
trochu blázen. Jeho činu samozřejmě
nemohla nijak zabránit. Ředitelka školy
Phdr. Hana Ovarová oznámila: „Od nynějška
platí přísný zákaz otevírání oken ve všech
učebnách. A to až do odvolání.“