Zasloužený trest

Napsal HugoBugo

Z kapsy vytáhla růžové pouzdro ve tvaru slona. Celé bylo vyrobeno z odolného plastu a původně sloužilo na ochranu rovnátek. Dnes již nosila rovnátka fixní (v nichž vypadala tak (!) strašně). Z těch původních jí zbylo akorát tohle hloupé a dětinské pouzdro. Když jej otevřela, objevila na dně malou, kovovou žiletku. Tak malý, a přesto tak nebezpečně vyhlížející nástroj. Jakmile ho uviděla, rozbušilo se jí srdce – strachem i vzrušením. Adrenalin se jí přímo vehnal do žil. Konečně se dočkala. Pomalu uchopila žiletku třesoucíma se rukama. Sama sebe zhypnotizovaně pozorovala, jak ji chápe mezi palec a ukazovák levé ruky.

Třeštila oči na ten kousek plechu, jakoby představoval vše, po čem kdy toužila. Celá se chvěla vzrušením. Teď se to stane. Teď to přijde. Krátce se řízla do pravého předloktí.

Účinek se dostavil téměř okamžitě. Bodavá, pronikavá bolest. Teplá, nepřirozeně tmavá tekutina vytékající z rány. Zadostiučinění. Vysvobození! Odplata!!! Pokora jí prostoupila celým tělem. Užívala si ji. Zažívala snad nadlidskou rozkoš. Ta slast!

Její touha se blížila vrcholu. Řízla se ještě jednou. Ještě jednou. A naposled. Výstřik!

Leží na betonovém place dětského hřiště za panelovým domem, kde už tři roky bydlí sama se svou matkou. Byt č. 23. Na sobě má krátkou džínovou sukni a úplou blůzku růžové barvy se třpytky. Rovné blonďaté vlasy, výrazné nalíčení. Průměrná dvanáctka. Leží na betonové zemi a prožívá svůj první orgasmus. Z pravé ruky jí silnám proudem stříká krev.