Kdo vlastně stíhá žít vlastní život? Mám pocit, že všechno je kolem tak rychlé, tak…prudce se měnící, že to nemůže pobrat nikdo. Proto zastávám teorii, že je nejlepší z řeky vylézt a udělat si vlastní jezírko…Šmarjá! Až teď když to po sobě čtu, si uvědomuji, jak divně to zní. Omlouvám se, ale dneska mi to moc nemyslí

Jak tak vidím ty dva předchozí komentáře, tak se tu bojím cokoliv napsat, protože proti nim bude všechno vypadat strašně hloupě, neboť oba znějí příliš chytře (klobouk dolů)
Ale tak něco tady chci napsat, protože mě ta báseň velice zaujala, možná i víc než Za deště (a ty víš, co k ní „cítím“)
Podle mě život NESMÍME stíhat, protože kdybychom ho stíhali, tak nemáme pro co žít, nemáme se pak totiž za čím „honit“ a snažit se to stíhat…pak bychom přestali žít…

Ehm … Jdu třeba ze školy, močák na prorvání, prsty mi odumíraj pod tíhou čtyř igelitek (ano, na konci šk. roku se takové věci prostě dějí! :D) a propadám šílenýmu zoufalství (nebo zoufalýmu šílenství?). Jenže pak si uvědomim, že se můžu třeba na hlavu stavět, ale nic s tim neudělám. Nějaký věci se prostě musej stát … Najednou vim, že za deset minut se vyčurám a zbavim se tý zátěže. Vim, že to tak bude a ta čtvrthodina mýho života proběhne ani nevim jak, prostě ji vytěsním, protože vim, že když se tim budu užírat, tak mi to stejně nepomůže … Prostě ji uplně zahodim, protože je to jenom blbá čekací doba. Asi bych to nepochopila, kdybych nebyla dokonalá blondýna, takže doufám, že jsi taky dokonalý xD. Fakt se mi absolutně nepodařilo zachytit hlavní myšlenku, asi je určená jenom pro mě, možná se o to ještě někdy pokusim, je to celkem výzva :D. Na druhou stranu proč to mazat, když už jsem se s tim psala, že … Třeba vyhraju soutěž o nejprimitivnější komentář na světě, cha.