Bijou se ve mně dva hlasy a já nemám tušení, kde se tam vzaly.
Jeden říká: „Musím zajít ven, musím něco dělat.“
Ten druhý na to: „Nemusíš nic, proč bys kam chodil? Zůstaň tady a nuď se, jako jsi to dělal doteď. Protože to je ta nejsmysluplnější činnost, kterou jsi dneska schopen vykonávat.“
A ten první zas na to: „Mlč už, ty jeden slizký zabedněnče! Já mám na víc, než jen tě poslouchat a útapět se v tvých pesimistichkých kecech.“
A ten zas na to: „Ale nemáš, jsi nula, nejlepší léta za sebou, skoncuj to, protože jinak tady zkysneš se mnou.“
A ti dva se stále bijou a bohužel tak nějak vyhrává ta nula ve mně.
Před hodinkou u nás sněžilo. Zvláštní, jakoby se paní Zima vzmohla na poslední zoufalý vzdech a tímto úkonem definitivně předala žezlo zase na půl roku někomu jinému.
Roztřídil jsem si kontakty v ICQ seznamu do dvou skupin – do skupiny „Třída“ a do skupiny „Skuteční přátelé.“ Je to tak.
P.S.: Nejsem schopen vymyslet, o čem budu psát (to proto taková nálada), ale psát kraviny ( :D) a publikovat je, to by mi šlo.
Ještě jsem nezačal psát a už mám problém. To je taky jeden z důvodů, proč jsem do komentářů napsal: „Počkej si.“ Nemám co… achjo, ten život je takový škarohlíd.