Příběh jedné noci
Dvě
Dvě ňadra, dva prsy.
Dva kopečky touhy.
Dva hroznové trsy.
A jeden dotek pouhý.
Co mám dělat?
Otázka do prázdna.
Seru na otázky.
Co mám dělat?
A odpověď nepřichází.
Mám, nemám
Odvaha by byla,
statečný však nejsem dost.
Je to krásná víla.
Já nezvaný host.
Mám, nemám.
Sílu nemám.
Chuti dosti mám.
Lásku… (ne)mám.
Nekonec
Nedokončil,
ukončil.
Přišlo ráno,
nepřizváno.
Celkem komentářů: 3
Slečna Fíbí
19.Březen 2011
23.01
Jak vidím, ValMez byl vskutku inspirativní…úchylně inspirativní
(těším se na tvé verše po Karviné 
)
HugoBugo
20.Březen 2011
16.03
Archa
30.Březen 2011
23.22
Sorry, ale
„Je to krásná víla.
Já nezvaný host.“
je dvorská poezie. Aneb nahradí tě každý druhý trubadůr a minnesanger (přehlásky jsou pro němce), případně vejšplechty některých romantiků.
I když to bylo v zájmu rýmu na „dost“ – to není omluva, víc snahy do toho utrpení.
A taky jsem nikdy neviděl ňadro ve tvaru hroznového trsu… to by snad musela být nějaká hnusná vyrážka nebo rakovina ve velice pokročilém stádiu :c)
Okomentovat