Pro
5
Žil, byl jednou jeden starý, moudrý král, i žila, umřela jedna jeho věrná, moudrá královna. Král nad hrobem jejím žalem uvzlykav se k řeči té:
„Královno má, ty, jež jsi navždy pohltila srdce mé,
co bez tebe si počít mám?
Jak starati se o zemi svou sám?
Zde, nad tvým hrobem ti přísahám,
že srdce své jiné nezaprodám.
Ale jak bez syna, bez dědice sám,
vládnout mám?
Tu zjevil se králi obraz ženy milované i pravil:
„Ty to zvládneš!!“ A zvládl…
Pro
2
Sestru rodiče milovali, Popelku nikoli. Přestože sestra běhala po večerních klubech, bavila se s přáteli a na každý týden měla jiného kluka, ona, Popelka, pokaždé musela vynášet odpadky, vytírat podlahu, utírat prach, poklízet nádobí (poté co jej umyla) a spousty dalších úkolů měla na práci. Vždy, když už s tím byla hotova, jí rodiče řekli:
„Tomuhle říkáš hotová práce? Nádobí se ti v dřezu vrší, na nábytek sedá prach a i ta okna už ti špínou šednou. Tak znova!“ Zoufalá Popelka se rodiče snažila přesvědčit, že se jen zaskočí podívat na večerní diskotéku a ihned se vrátí, ještě veškerou práci stihne vykonat. Marně.
Tak jednou vzala kladívko, roztloukla prasátko a vydala se na nákupy. Vyzkoušela mnoho krásného oblečení, bot i doplňků až se nakonec oblékla do riflových kalhot a vyzývavě červené blůzy s možná až moc velikým výstřihem. Přes veškerý zákaz svých rodičů se vydala pařit. Společně se svými kamarádkami protrsala v rytmickém tanci celou noc. Až k ránu se nablýskaným ferrari jednoho z nově nabytých přátel vezly domů.
„Nechceš se ještě na chvíli stavit?“ zeptal se rádoby nevinným tónem Jakob (majitel přenádherného vozu). Všechny Popelčiny kamarádky již zavezl domů a nyní se s autem kdovíjakou cestou dostali před jeho „skromnou“ vilu.
„No, proč ne?“ zakoktala se Popelka a doufala, že na ní není vidět, jak je nervózní. Bylo. Sotva se zabouchly domovní dveře, oba splynuli ve vášnivém objetí…
Druhého dne ráno Popelka procitla v cizí posteli (nádherné posteli), v cizím domě (nádherném domě), s cizí osobou (.!.)! Nahá!! Woow!!! * Urychleně se oblékla a po špičkách se vykradla ven. Cestou domů si uvědomila, že v tom spěchu nechala u Jakoba podprsenku.
„No, co už. Ať si ji nechá.“
– V tuto chvíli autor pohádky Moderní Popelka zvedl tužku od papíru, skousli ji mezi zuby a upadl v hluboké zamyšlení, když vtom si uvědomil, že urputně potřebuje na toaletu. Ale přece nezanechá dílo nedopsané!! Zkrátil to tedy… –
Jakob Popelku s pomocí podprsenky nalezl, ta se k němu přestěhovala a žili spolu šťastně, dokud se nerozvedli.
*rukou připsaná poznámka korektury
