V kapse mě pálí telefon,
chce vyskočit ven.
Ale stále nic.
Tak zazvoň,
zazvoň přeci jen.
Hic!
Je hic
a já stojím tady u hranic.
A stále nic.
Vytočím,
zavěsím.
Vytočím…
zavěsím.
Vytočím
zavěsím.
Vytočím……
zavěsím.
Kruci!
Kluci!
Pomozte mi!
Kamarádi drazí.
Mami!
Vrazi!
Aaaaaaaa!
V kapse mi poblikává
a usmívá
se.
Je to tak – taky na mě myslívá
a já jen divím se té kráse.
Zvednu to
a na to
slyším:
„Ahoj, tak jak se máš? Už obešel jsi svět?“
„Aaale, jsem jen u hranic a.. a víš co? Vracím se zpět.
Počkáš na mě?“
„Pro mě, za mě,
třeba jo…“