Napsal HugoBugo

Sedím sám v koutu

a držím v rukou tu

pitomou korespondenci:

„Promiň, ale nechodím s někým, kdo má impotenci…“

Napsal HugoBugo

Nemám smysl, nemám cíl,

mou mysl kdosi poprosil,

ať dá výpověď.

Nemám smysl, nemám cíl,

mé srdce kdosi proprosil,

ať dá výpověď.

Nemám smysl, nemám cíl,

jsem jen bludné stvoření.

Robot,

co ho vsadili do bot!

Bez citů a bez emocí

prázdný, vlastné plný – bezmoci.

Nemám chuť a nemám motivaci.

Má pouť už nemá cíl.

Napsal HugoBugo

Kraj už je unavený a ukládá se k spánku.

Osud dopisuje zase jednu stránku.

A lisuje se papír

pro nový rok,

pro novou poštovní schránku.

A jak kraj do bílé temnoty se halí,

jak na nás těžkost krátkých dní se valí,

tak i já chci zavřít oči, sepnout řasy,

upadnout do temnoty, ostříhat si vlasy.

Napsal HugoBugo

Už zase přišel ten čas.

Pociťuji vztek, držím v zubech zlobu.

Všichni! mají hodokvas

a já, já brečím v koutu.

Už zase přišel ten čas,

co vždycky do měsíce

objeví se.

Už zas přišel ten čas.

Krev mi teče z očí,

svět se se mnou točí,

když

šukanizuju pryž.

Když beze smyslu obletuju flámy,

když mý srdce má zas krámy.