Pořád jsem nevěděl, jak pokračovat, až mi přišlo, že je to hotové…
„Dobrý den!“ téměř zařval mladík na prodavačku za pultem, opřel se o zastavený běžící pás, vybalil na ni ten nejroztomilejší opilecký úsměv, jaký uměl vyloudit a fouknul na ni blizard etanolových srážek. Bylo na něm poznat, že už má něco vypito, a že v tom nehodlá přestávat, proto se dívka, co měla půl hodiny do konce směny, a pak ji čekal příjemný večer s jejím novým přítelem, zhluboka nadechla, také se pokusila o úsměv (i když je nutno podotknout, že to byl pokus velmi chabý) a mezi zuby vytlačila: „Dobrý den, co byste si přál?“
Mladík se nejprve zhluboka nadechl a pak vykřikl ještě hlasitěji, než předtím své ´Dobrý den´: „Dejte mi flašku toho NEJhnusnějšího pití, co tu máte!“ uchechtl se a nahnul přes pult, kde zemi vystlal zbytky své snídaně.
Okomentovat