Zář
23
Nahlížím do seznamu osamělých duší,
vidím svý jméno,
jsem tam sám.
Nahlížím do něj a srdce mi buší,
buší však naprázdno,
starej krám.
Nahlížím do toho seznamu těch posranejch duší
no a vidím tam to svý jméno.
Pouhá dvě slova, psaná černou tuší,
černou jak noc, jak havraní lejno.
Zář
20
Zář
4
Proč jsi sračka?
Není to hračka.
Tak proč jsi sračka?
Není to hračka, povídám.
Ne, to teda není.
Není.
Je to ještě jednoduš
Pššš!
Kurva, tak proč jsi taková píča?
Zář
4
„Dobrý den!“ téměř zařval mladík na prodavačku za pultem, opřel se o zastavený běžící pás, vybalil na ni ten nejroztomilejší opilecký úsměv, jaký uměl vyloudit a fouknul na ni blizard etanolových srážek. Bylo na něm poznat, že už má něco vypito, a že v tom nehodlá přestávat, proto se dívka, co měla půl hodiny do konce směny, a pak ji čekal příjemný večer s jejím novým přítelem, zhluboka nadechla, také se pokusila o úsměv (i když je nutno podotknout, že to byl pokus velmi chabý) a mezi zuby vytlačila: „Dobrý den, co byste si přál?“
Mladík se nejprve zhluboka nadechl a pak vykřikl ještě hlasitěji, než předtím své ´Dobrý den´: „Dejte mi flašku toho NEJhnusnějšího pití, co tu máte!“ uchechtl se a nahnul přes pult, kde zemi vystlal zbytky své snídaně.
