Mé srdce pumpuje vakuum.
Prázdné, jak močák bez piva.
Jak kulturní dům.
Prázdný, pohřbený zaživa.
Už usedá na svůj trůn.
Na mé srdce, na vakuum.
Plíží se jako duch,
plíží se, zmenšuje se kruh.
Už je docela dost
blízko – střízlivost.
A proto připíjím na slávu snů a zapomenutých vzpomínek.
Než se z žalu poseru,
než nadělám si do plínek.
Celkem komentářů: 1
Illian
3.Září 2012
18.03
Páni, ze začátku to bylo takové…nahoru a dolů, ačkoliv to je trochu hloupé přirovnání. Abych byla upřímná…nejsem si jistá co si o tom myslet. Buď je to bravurní a nebo je to bravurní. Inu…nevím…
Okomentovat