Mé srdce pumpuje vakuum.
Prázdné, jak močák bez piva.
Jak kulturní dům.
Prázdný, pohřbený zaživa.
Už usedá na svůj trůn.
Na mé srdce, na vakuum.
Plíží se jako duch,
plíží se, zmenšuje se kruh.
Už je docela dost
blízko – střízlivost.
A proto připíjím na slávu snů a zapomenutých vzpomínek.
Než se z žalu poseru,
než nadělám si do plínek.