Napsal HugoBugo

Život je osud, co plní nám přání.

Je to mistr převleků a překrucování.

Jaký je život? Vlastně nemám zdání,

je to ruka, co zfackuje tě znenadání.

Je to děvka, co když zaplatíš, nevíš jestli dá.

Je to kov, co když kuješ, tak se nepoddá.

Je to druh osamělého druha,

různobarevný je jako duha.

Napsal HugoBugo

Rozpor

Sto, sto různých sil na sto různých částí ve tvém těle tlačí.

Jak jednoduché, zdá se, pouhá dvě slova stačí.

A přece tak těžké.

Tak neskutečně těžké.

Tak, tak, tak, tak, tak, tak, tak…

Jako když mluvím bez jazyka -

huhly, huhly, huhly.

Jak milenka, co se mě nedotýká,

radši bych prošel uchem jehly.

A přece musím.

Říct ti, že to končím.

Napsal HugoBugo

Vlasy ukradeny noci.

Úsměv měsíci.

Daleko odtud, kilometr tisící.

V posteli s jiným… šuká.

Napsal HugoBugo

Žena a růže

Stála tam a nad ní obloukový most.

Žena! Růže, píseň, kost.

Žena s růží mezi stovkami žen.

Mouline Rouge, bez Moulin.

Žena a růže, růže a žena.

Jméno její – Růžena?

Růže na

náměstí koupená.