Kde končí všechny ty žvýkačky?

Napsal HugoBugo

Slyšíte ten křik? Ten řev novorozencův? To se narodila pravá, nefalšovaná žvýkací guma. Po přepravní lince k obalům. Zabalit a do kamionu. Přenáročná cesta, šup do regálu a už jen počkat na svého pravého majitele. Přijde pán v riflových kalhotách, krátký pohled do přihrádky, neurvalý přístup. Sáhne pro jedno balení a k pokladně.

„30 korun, prosím.“

„Zde.“

Děkuji a přeji hezký den :).“

„Čus.“

„Hoj, jak to jde?“

„Jo, v poho. Chceš žvýkačku?“

„Tak dej.“

Jeden krátký pohyb. Červená linka projede igelitem. Pravidelný pohyb dolní čelisti. Nahoru, dolů, nahoru, dolů… Vrz, vrz. Ze strany na stranu. Masitý jazyk si s ní pohrává v pauzách, kdy člověk nemluví. Vrz, náhlé sevření stoliček. Nahoru, dolů, nahoru, dolů… Jako když dáte prádlo do pračky a stisknete „spustit.“

„Fuj, to už nemá vůbec žádnou chuť.“

Mocné plivnutí, dlouhý let obloukem – dopadla na silnici pár centimetrů od kanálu.

„Skoro trefa.“

Černá kola stříbrné felicie. Rozjetí do placky. Uchycení na pneumatikách… guma na gumě… a jede se vstříc světu. Nalepí se na ni prach, drobné kamínky z cest a veškerý binec. Jednou za čas i nějaký jedinec hmyzího rodu. Celá špinavá a… použitá. Proto je zde myčka. Myčka aut. Litry a hektolitry vody, pěny. Neustávající tlak drsných štětin rotujících kartáčů. Našeptávají: „Tak pusť se. Pusť se už konečně.“

A žvýkačka se podvolí. Opět obloukový let a… dopadá do kanálu – teď již přímo do něj. Pluje kanálem. Naráží na stěny podzemní dálnice a co dál? Kam pluje? Kam se dostane? Co s ní bude dál? Nikdo se o její osud nestará… Nikoho už nezajímá… Svému účelu posloužila a teď je vyhozena, ponechána vlastnímu osudu. Pryč od svých ochranářských úst… Pryč od lidí, od světa. Zatracena.