Napsal HugoBugo

Tak jo. Znáte ten výrok – Všechno je v prdeli. A všichni přikyvují, všichni vás plácají po rameni. Negace? Žádná… prostě nic. Všichni souhlasí. To se opravdu všechno tak hroutí? Ne! Jsme jen bombardováni konzumní společností. Jsme zvyklí na všechno kývat ano. A víte co? Seru vám na tenhle článek. A Vůbec!!! nejsem sprostý. Co bych se tu patlal s nějakými slovy, u kterých za měsíc, dva i za deset let bude viset štítek Žádné komentáře. Jasně, není to vaše chyba. Ale víte co? Nemůžu z toho přece vinit sám sebe. Musím si najít viníka a vzhledem k tomu, že na pána boha nevěřím… Mám vás, vždy (ne)věrné, ponižované čtenáře, co si to prostě nechají líbit, a ačkoli napíšu na web totální kravinu stejně jich tu dvacítka denně zavítá. Nezkomentují, nevyjádří se. Jen ve stínu, se škodolibým úsměvem pozorují, jak si tady hloupý, vlasatý šestnáctilec stěžuje a kuňká. Jak fňuká, zatímco všichni jen přikyvují: „Ano, máš pravdu. Všechno je v prdeli (NEJSEM SPROSTÝ!).“ Ne! Proč to říkají, proč souhlasí, ač sami ví, že to není pravda? Nic není v prdeli. Nic až na mě… Měl bych se vzpamatovat. Měl bych se napít a jít dál. Ne, ne překonat, ale pokročit. Jasně, víte jak dlouho už si tohle říkám? Ouuuuuukej. Přislíbení, předsevetí. Konec s pesimismem. Konec se symboly, lokálními narážkami, nepochopitelnými metaforami, antihumornými vtipy. Konec s fraškou. Zkusím se vám lépe věnovat. Lépe o vás pečovat, zkusím se o vás starat, jako se stará ta nejstarostlivější matka o své mládě. Zkusím si vás vypiplat do těch největších detailů a po tomhle článku se vás budu ustavičně pokoušet přesvědčit, že nejsem blázen.