Sedim s telefonem (interpunkce) v altanu – doma, na zahrade – pisu tyhle radky, vymyslim sms, sleduju, jak horizont kousek po kousku ujida slunecniho kotouce (seru na klise, stejne tak na cas, ktery dle vseho vsechny chmury vyleci) a uvazuju, ze by bylo fajn zalozit si novy Debilnicek. Zitra je pondeli. Zacatek dalsiho tydne. Proc ne zacatek meho noveho zapisniku? Blizi se maturity (dej buh, aby to vsichni udelali) a ja cekam plodne obdobi. Treba napisu knihu… To asi ne, sny se zpravidla vyplnuji az ve stari. Ale stejne to chce ciste neposkvrnene stranky. Sotva se do nej vlezu s uvodem nove povidky. Takze jo. Dohodnuto. Zitra budiz zalozen novy tenkopis depkoidnich zvastu 
Hugo Bugo
…fňukací místečko jednoho blázna
Kvě
8
Celkem komentářů: 1
Archa
19.Květen 2011
20.57
Ve stáří se neplní sny, ale pleny. Napsat knihu můžeš kdykoli, jen musíš opravdu chtít. Já napsal román během prváku na výšce a následných prázdnin. Vymýšlel jsem ji asi půlrok, psal jsem ji víc jak půlrok, ale nakonec byla hotová. A neznamená to, že u ní musíš sedět každý den. Můžeš přijít kdykoli a pomalu ji stavět. Čím víc budeš otálet, tím víc povinností se ti do toho nasere, na výšce spousta zkoušek, vztahy (přijdou), pak státnice, úvahy nad pracovním životem, rodinou a jinýma hovnama, mozek je v nejlepší kondici cca do 30ti, pak začne pomalu degenerovat (samozřejmě se to vyvažuje zkušenostma a tak), ale každopádně čím dřív tím líp… Tak se do toho dej a přestaň skuhrat, to nikam nevede (true story).
Okomentovat