Není nad předvečerní jízdu městskou hromadnou dopravou… nebo je?
Ve sluchátkách slyším praskání gramofonu – starší nahrávky – stará dobrá Nina… „maj mééén.“ Jedu v autobusu. Sedím na poslední sedačce, Nina vyřvává a mé oči vidí. Vidí Ostravu. Vidí ty zástupy panelových pěšáků, tovární věže…Dalkia… a ta mračna vodní páry, co chrlí do prostoru. Mé oči vidí, jak prostupuje pár slunečních paprsků skrz clonu mraků. Sáhl bůh na někoho dvěma prsty? Vidí oblohu s obláčky, jak ze Simpsonů. Vidí benzinku. Vidí puberální výrostky sedět na plynovodu. Vidí jich houfy. Vidí je všude.
Mé oči toho hodně vidí.
Mé smutné oči tebe nevidí…
P.S.: Zajímavé je, že ti puberťáci jsou vážně všude :D. Když si srovnám poměr času stráveného venku a u televizoru nějaké českého čtyřicetiletého průměrňáka s poměrem obyčejného puboše…
Ať zž kouří, pijou, povídají si, či procházejí. Ať už se vodí za ručičky, nebo se líbají, všechno to dělají na veřejnosti. Všechno to dělají venku…
Okomentovat