Hugo Bugo

…fňukací místečko jednoho blázna

Dub

5

Zneužitá

Napsal HugoBugo

Povídka! Dnes o něco delší, ale do pěti set slov jsem se pořád vešel, na to zase pozor!

„Komenský je autorem výroku „škola hrou.“ Říkal, že škola by měla být jakousi dílnou na lidskost…“ Hodina češtiny. Nuda? Jak hloupá otázka! Samozřejmě! Chlapec, snad i muž? Dejme tomu – mladík otočil se na dívku v páté řadě uprostřed. Pihatá holčina s rezavými, dlouhými vlasy, které se jí točily do loken, svýma pomněnkovýma očima bez přestání sledovala učitelův výklad. Jedinkrát nesklopila zrak. Až teď. Na chvíli. Jen letmý pohled na mladíka v druhé řadě. A zase na učitele. Do sešitu. Na učitele, na mladíka, do sešitu, na učitele, na mladíka, do sešitu, na učitele, na mladíka, STOP. Svět se zpomalí, pohled prodlouží, srdce se rozběhne do nebeských končin.

„Tato Jednota bratrská je v tomto díle vyobrazena jako matka. Jako alegorická matka před smrtí, která zanechává závěť svým dětem…“

Stále na sebe hledí. Dívka se začervená a udělá to znovu. Sklopí zrak ke svému sešitu.

Crrrrr… „To bude pro dnešek vše. Do příště mi vypracujete referát na Komenského dílo – Labyrint světa a ráj srdce. Kristýno?!

„Ano, pane učiteli.“

„Šla bys ven?“ postával u její lavice, ruce v kapsách riflových kalhot.

„Hmm… dneska?“ tvářila se, jakože to rozmýšlí. Jo! Konečně jde někam ven s klukem! To je poprvé. A zrovna s Ním!

„Platí. V pět u mě?“
„Ok. Těším se : )“

Jaké to asi bude? Co když se ale budou líbat? Vždyť ona vůbec neví jak na to! Co bude dělat? A kam vůbec půjdou? Co budou dělat? Panebože!

17:00

Crrrrr… Čas nadešel. Ještě pohlédne do zrcadla. Upraví si ofinu.

„No, vypadáš strašně, holka.“

„Ahoj, tak kam půjdem?“

Už přes dvě hodiny spolu seděli v čajovně. Plané řeči, formální úsměvy i gesta… * Záblesky něhy a studu v letmých pohledech. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Nevěděla ani, jak se to stalo, najednou se vzájemně proplétali a laskali. Ona se líbala! Už se nebude muset stydět. Bylo to tak jednoduché. Spontánní… Přirozené? To ne, ale jednoduché to bylo. Skončili u ní doma a konce to nemělo. Jo! Líbali se na její posteli, když tu sáhl do kapsy a vytáhl z ní… žvýkačky?

YOU & ME

Co má dělat? Co chce dělat? Řekne ne. Anebo ne. Není to brzo? Co když ne? Není. Ona je jen hloupá, nezkušená husa. Vždyť ho miluje. A je její!

„Miláčku, krásné ráno : ) Jakpak se ti u mě dneska spalo? : ) Vyspinkal ses do růžova? : ) Miláčku? : ) Kde jsi lásko? : / Kde jsi?! : (“

7:00

Crrrrr… Budíček. Škola. Copak to byl jen sen? Nu co, do školy se musí.

„Kam jsi mi ráno utek? : )“

„Promiň?“

„Zmizel jsi beze slůvka vysvětlení : /“

„Hele holka, jestli sis na něco myslela tak fuckt sorry. Byl to jen úlet. Jasný?“

„: („

Zrada…

Celkem komentářů: 3

Tuctové téma, ale tahle věta je krásná :
„Jen letmý pohled na mladíka v druhé řadě. A zase na učitele. Do sešitu. Na učitele, na mladíka, do sešitu, na učitele, na mladíka, do sešitu, na učitele, na mladíka, STOP. Svět se zpomalí, pohled prodlouží, srdce se rozběhne do nebeských končin.“
… ale nečekala bych něco takové (jako nějakou povídku tohoto typu) teď od Tebe

pořád ty tvoje narážky… fakt nikoho NEHLEDÁM!
prostě… nemusím psát v jednom kuse o sobě, ne?
dík, —– za pochvalu

Tuctové téma? Možná, ale o to víc se mi líbí styl jakým je to podané. Pro mě je docela nový. Takový…neobkecávací, sice tohle slovo zní děsivě, ale asi to jinak neumím vysvětlit. Líbí se mi, jak je to dané bez příkras, bez zástěrek, prostě tak, jak to je. Čtenář si sám utvoří názor a má z toho někdy víc, než když přečte pětistránkový elaborát a pak vlastně ani neví o čem to bylo. Rozhodně zajímavé :)

Okomentovat

*