Chodili spolu z čisté lásky…
Stál jsem na zastávce. Mladá dívka přešla chodník, obešla mě, a šla dál. Mladík za ní. Vypadala velice vyrovnaně, oduševněle. Šťastně. Náhle se otočila k chlapci a uštědřila mu krátký polibek. Potom se od něj odlepila a začala mávat rukama, horlivě gestikulovat. Otvírala ústa, ale zvuk žádný nevycházel. Byla němá… Co mu asi říká? „Líbáš strašně.“? „Jsi hrozné dřevo.“? nebo to mělo znamenat jen milenecké zašeptání: „Miluji tě.“? Nevím.
Byla němá. Ale byla šťastná. Proč já nemůžu? Jsem tak neschopný? Neschopen být šťastný? Neschopen žít. Neschopen umřít.
Celkem komentářů: 2
alfalfa
17.Březen 2011
18.23
To ma mrzí, moc smutný článok. Prajem ti, aby si našiel svoje šťastie
Maj sa krásne.
Jennifer
21.Březen 2011
18.23
Štěstí je moc pěkná věc a bohužel si ji neceníme tak moc, jak bychom měli. Přej nesobecké štěstí každému, koho potkáš, protože jenom když jsou šťastní lidé v tvém okolí, můžeš být šťastný i ty :).
Okomentovat