Za deště
Když z nebe déšť se spustí bez odkladu,
jako když ve sprše padá
voda
do odpadu,
když za nás kdosi shůry pláče,
když slunce neobhájí titul rváče,
a když půda mokrou svlékne kůži,
když splatí nám, co vždycky dluží,
tehdy, možná, ve splínu,
k dívce,
na lavičce
přisednu,
tehdy, možná, ji konečně oslovím.
Ne…
…neoslovím.
Celkem komentářů: 5
AGELka
22.Listopad 2010
17.56
Jedna z těch lepších…!
Slečna Fíbí
22.Listopad 2010
19.14
Neumím psát komentáře. To proto, že neumím chválit. Nicméně se o to aspoň pokusím…krásná ^^ (no..já říkala, že mi to nejde ;-))
Průhledná
29.Listopad 2010
16.55
Ty moc dobře víš, jaký mám na tuhle báseň názor…prostě ta nejlepší, kterou mohu číst pořád dokola
Mléčně hustá ranní mlha
19.Prosinec 2010
20.46
Nadchla mě. Opravdu. Je.. vskutku báječná.
Něco v tobě po dočtení zůstane a to je důležitější než forma, melodičnost a obdobné nedůležité hlouposti.
SmileGirl
21.Prosinec 2010
17.33
Nádhera.Nemám ani slov.Vážně Tě obdivuji,já bych se na něco takového v životě nezmohla.
Okomentovat