Stařecké problémy
Šednou už mi vlasy moje,
však v srdci stále nepokoje.
Samota mě svírá jako obrovitý had,
syčí, do ucha mi stále syčí: „Mám hlad!“
Můj rozum z toho špatný je.
Říká: „Ber dlouhé nohy,
nebo velké boky,
nebo oboje.“
Do důchodu jen pár zim,
však starce v sobě nevidím.
Chodím po náměstí, po nádraží.
Koukej, blonďatá!
Hle, ta zas pihatá
je!
Náctileté puberťačky,
jen ty mladé dívky,
můj zrak vidí.
Šednou už mi vlasy moje,
však v srdci stále nepokoje.
V srdci…
…a v kalhotech.
Celkem komentářů: 3
dejvíček
17.Listopad 2010
20.52
Ta se ti povedla
Průhledná
18.Listopad 2010
18.18
Jako vždy excelentní…ale doufám, že zveřejníš tu jednu z nejlepších – „Za deště“ (nebo nějak tak
)
Honza
18.Listopad 2010
18.46
Obsah mi přijde celkem nepovedený a nudný, zato forma je luxusní, celá báseň vypadá jako obrácený sněhulák, což je dost efektní, střídání veršů taky nápadité, akorát jakási jejich obtížnost je celkem o ničem (hlad-had, blonďatá-pihatá… nic moc)
Okomentovat