ztratil jsem chuť
Vyblít
Ten pocit
Nevědění
Samoty
Ten pocit kuropění
Bezvýsledné roboty
Nehledat smysl
Nepokoušet se
Bezvládně ležet
Zabít se
Sníst vlastní mozek
Archive
Právě si prohlížíš jen rubriku To nejlepší….
Pro
6
Lis
13
„Přítel,“ co tě nikdy neopustí
Kráčel jsem alejí okenních rámů,
krášel jsem a za mnou pokradmu,
tiše až neslyšně, plížil se stín.
Skrčený, shrbený pod tíhou všech vin.
Byl do cela maličký, sotva mi po paty.
Vysoký ani ne do půli palce.
Jak lístek bílý ze zahrady navátý,
však nepodohný sedmikrásce.
Čím dál jsem šel, tím méně podobný.
Čím dál jsem šel, tím více rostl, nabýval tvarů,
vypadal jak ňáký vězeň z lágru.
Takový zlověstný kudrnáč.
A já jen tiše šeptnul jsem: „Hej, hej, co jsi zač?
Proč plížíš se za mnou? Proč strašíš mě ve snu?“
Nato on ze země se zvednul
a pravil: „Jsem stín, co za tebou se plazí,
zlozvyk, co se neustále vrací.
Tvá noční můra, prach, co na očích ti used/ne
přítel, co tě nikdy neopustí…“
Lis
10
Podzimní list
Zelený list v žlutý se promění,
znachoví, zhnědne a skončí na zemi.
Každý jednou zežloutne,
a i když si říká: „Ne! Já prosím ne!“
jeho tváře dále nachoví, až v obličeji hnědá usedne.
Pak přjde den, kdy se strachem na očích si přijde pro něj
a přijde si pro něj,
ač říká: „Ne! Prosím ne! Ještě ne…“
Říj
24
Do schodů funět
Na telku čučet
Pozvolna chátrat
Poslepu po brýlích pátrat.
Tři vlasy šedivé
Už se viklají
V Kauflandu lenivě
Ceny klesají.
Autobus nečeká na lidi o berlích
Láska má životní leží na posteli
na lůžku posmrtném, v rakvi dubové
hřbitov místo mé putovní, not love.
Pozdravit vrátného, zapálit svíčku,
očistit náhrobek, položit kytičku.
K večeru sedět u ulic
A ronit slzy nemajíc
Koho obejmout.
V ruce nůž a před sebou kytice
Mramorový náhrobek a na něm svíce
Plamen již dohasíná, záhrobně plane
A já vím, že dnes se to stane
Krvavá kapička na mramor spadne
Svatební šaty, milostné lože,
Bijící srdce, krvavé nože.
Červená bílá v jednotu splyne
Červená bílá, egyptská koruna
Krví a potem v jednotu spojena.
Říj
10
Narozeniny
Narozeniny
Znamenají sedět doma sám, bez viny
Bez vína a bez dřiny
Pro cokoli líný.
Tak trochu jiný.
Sedět doma sám
Bez vína, bez alkoholu
Spadnout ze dna dolů
Sedět doma sám
S opravdovou pistolí v ruce
A airsoftovou kuličkou v zásobníku
po dalším nudném roce
vzít za kliku
dveří do jiného světa
do světa dam
sedět doma sám.
Dveře opět zamčeny
Dvakrát a k tomu na závoru
Narozeniny, nenarozeniny
Já se tam snad nedostanu.
Říj
8
Děkuju
…všem děkuju za přání k narozkám, že jste si udělali ten čas, přečetli si, kdo všechno na fejsu má dnes narozky a spamovali mi zeď stokrát čtenými slovy „vše nej“ a OPRAVDU mě mrzí, že u poloviny z vás ani nemám ponětí, kdo jste a odkud vás znám. VÁŽNĚ děkuju, jste FAKT fajn, lidi.
Říj
7
Umě jsem předstíral studijní horlivost,
žádná křeč, či jiná faleš.
Herec – toť mé postavení, má superschopnost,
toť mé: „Foreste, běž!“
Znale obhlížíc neznámé vzorce,
důležitě protahujíc tvář,
přemýšlím nad tím, co je to za proporce
lidí přede mnou. JSEM DOBRÝ LHÁŘ!
K řešení testu poslouží papírek
v dlani dokonale schovaný.
To jsem já! Král Kamínek –
neobjevitelný.
Zář
25
taková písničkovská, já vím, nic moc pro mě *KRČÍ RAMENY*
tak neodvracej tvář
umřel bych pro tebe
nad hlavou nemám svatozář
však patřím do nebe.
neodvracej tvář svou
ba ani neklop zraky k zemi
jinak skončím se Sovou
a takový osud nepřeješ mi.
tak neodvracej tvář
a neskrývej se za závoje
nad hlavou nemám svatozář
však věz, že má láska bezedná je.
Zář
8
Na (p)okraji
Moje touha je i není
pouhé denní snění.
Chtěl bych zemřít
Chtěl bych spát
Chtěl bych skočit
Bože, jak já bych chtěl… spát!
Tvé oči jsou krásné
To jsou ty
Co když se zhasne
zazáří
Proc jsi proc ja jsem
Proc je ta prazdnota
Proc jen proc jdu sem
Proc jsi takova
Odmitava
Už jsem došel, skočím.
Vím to, nebo vlastně nevím.
Chtěl bych skočit
Chtěl bych spát
Chtěl bych smočit („noaco???“)
Tak přestaňte mě srát!
Srp
28