Trápím se – je to to jediné, co mi zbylo

Napsal HugoBugo

Vím, že co bylo,

už nejde vrátit zpět.

A co řeklo se,

už nezměním ani stovkou vět.

Vím, že už tě neuvidím,

že už nenecháme splynout,

a přece sním,

a přece – nejde zapomenout.

Napsal HugoBugo

Život je osud, co plní nám přání.

Je to mistr převleků a překrucování.

Jaký je život? Vlastně nemám zdání,

je to ruka, co zfackuje tě znenadání.

Je to děvka, co když zaplatíš, nevíš jestli dá.

Je to kov, co když kuješ, tak se nepoddá.

Je to druh osamělého druha,

různobarevný je jako duha.

Napsal HugoBugo

Rozpor

Sto, sto různých sil na sto různých částí ve tvém těle tlačí.

Jak jednoduché, zdá se, pouhá dvě slova stačí.

A přece tak těžké.

Tak neskutečně těžké.

Tak, tak, tak, tak, tak, tak, tak…

Jako když mluvím bez jazyka -

huhly, huhly, huhly.

Jak milenka, co se mě nedotýká,

radši bych prošel uchem jehly.

A přece musím.

Říct ti, že to končím.

Napsal HugoBugo

Vlasy ukradeny noci.

Úsměv měsíci.

Daleko odtud, kilometr tisící.

V posteli s jiným… šuká.

Napsal HugoBugo

Žena a růže

Stála tam a nad ní obloukový most.

Žena! Růže, píseň, kost.

Žena s růží mezi stovkami žen.

Mouline Rouge, bez Moulin.

Žena a růže, růže a žena.

Jméno její – Růžena?

Růže na

náměstí koupená.

Napsal HugoBugo

Letí hovno, letí vzduchem,

doprovázeno nesnesitelným puchem.

Letí hovno, letí, letí

a nikdo nemá ponětí,

kam vlastně doletí.

Napsal HugoBugo

Mám chuť chytnout se něčího zadku,

do písemky nenapsat ni řádku.

Chci se chovat nesmyslně.

Mé srdce touží skončit na dně.

Chci, chci, chci…

Chci skončit bez majetku.

Chci zapomenout na vlastní matku.

Chci běhat po ulici.

Chci, chci, chci…

Chci svou hlavu pod palicí.

stara pravda

Napsal HugoBugo

Stary dobry pribeh pravi
kdyz clovek neni zrovna sravy
staci pouze zeli si dat
a hned bude jak medved srat.

kdyz te nemuzu obejmout

Napsal HugoBugo

Nemuzu jist
nemuzu spat
nemuzu nic
co bych tak rad

nemuzu lhat
nemuzu se ani smat
zustanu sam lat
az i prestane mi stat

Nemuzu spat

Napsal HugoBugo

Nemuzu spat
vrtim se v posteli
chmury mne tryzni

nemam se rad
kdysi jsme lezeli
spolu – ve spolecne prizni

nemuzu spat
mleko uz dopijim
a mohu jen litovat
ze samotu s tebou nesdilim

nemuzu spat
me srdce zizni
nemam se rad
sam ve straslive tryzni…