Dokážu si barvitě představit, že mnozí z vás, poté co spatří název tohoto článku, si řeknou: „Tak tohle číst nemusím,“ ale nemějte strach. Nejedná se o žádné oklepávání mužských genitálií u pisoárů ani nic podobného. Jedná se o oklepávání sněhu z bot. Na tento zajímavý poznatek mě přivedl kamarád z Fulneku (ano k předchozímu článku mě také tak trochu ponoukl on, holt má inspirace nečekaně nevězí ve vnadných děvách, nýbrž v přemýšlejících lidech). Řekl mi: „Všiml sis také toho prazvláštního pazvyku lidí, že vždycky jak vylezou z té břečky třeba na přechod, oklepou si ji z bot, přestože je to naprosto zbytečné, neboť o pár metrů dál do toho sněhu zase zalezou? Je to zvláštní, ale já sám to dělám. Strašný zlozvyk.“ A je to tak. Od té doby to pozoruju nejen na sobě, vždy když vylezu na vozovku a na mých prošmajdaných farmářkách zůstane třeba jen trochu sněhu, vím, že to oplývá zbytečností, nicméně ten divný pocit mi nedá a musím si boty oklepat….
Ano, rozhodl jsem se až skoro k takovému blogerskému klišé – psát o Vánocích, v době Vánoc. Abych ale pravdu řekl, mé rozhodnutí není až tak zcela rozumné a správné – nevím totiž, co bych o nich mohl napsat. Je to pravda. Všichni všechno víte, všichni všechno znáte. Nerad bych se opičil a hloupě předváděl vyjmenováváním toho, co jsem dostal, jak jsem s tím spokojen, NE. Tímhle směrem můj web nesměřuji.
A tak nevím. Když se na to zpětně podívám, každým rokem jsou ty Vánoce méně Vánocemi. Můj otec zakusil jeden Štědrý večer v prostorách vojenského, cvičného tábora. Říkal mi, že si tehdy uvědomil, jak všední a obyčejný ten 24. prosinec je. Nijak se neliší ode dne předchozího, ani následujícího, ani žádného jiného. A s přibývajícími školními nároky si to začínám uvědomovat také. 22. prosinec = písemnice… Však ale vy to znáte. Člověk myslí na školu, místo aby myslel na Vánoce, na nakupování dárků, pečení cukroví, zdobení stromku, kuchání kapra EhmToCtačí…
Také vám uniká smysl toho všeho? Vezměme si pečení. Máte dvě možnosti (obě zahrnují cestu do obchodu). Buďto si nakoupíte mouku, vanilkový cukr, přísady pro různé krémy, piškoty a jiné ingredience, nebo si koupíte cukroví už hotové. Neznám snad nikoho, kdo by se uchyloval spíše k té druhé variantě. Proč? Vlastní výroba… To vám opravdu o to tolik jde? Chcete vlastní cukroví? Namelte si mouku, podojte vlastní krávu, vychovejte vlastní slepice, pěstujte vlastní obilí… Až tohle všechno uděláte – Gratuluji Vám!! Máte vlastní cukroví. Všechny suroviny, které koupíte, už jsou přeci napůl hotové výrobky a vy je jen poslepujete k sobě. Proč za někoho dodělávat jeho práci? Proč už si to cukroví nekoupím hotové rovnou? Diskutoval jsem s mnohými na toto téma a častým opozičním argumentem mi bylo, že to „domácí“ je přece lepší. A je to opravdu tak? Nebo je to jen o zvyku? Co je pravda a co skutečnost?
Pokud budete mít někdy cestu do Fulneku, postavte se deset minut před sedmou hodinou ranní na jednu z těch mála autobusových zastávek, co jich tam je (která z nich to přesně je, bohužel nevím) a počkejte pět minut. Spatříte něco nečekaného. Přesně v šest hodin padesát pět minut čistého času, ani o minutu dřív, ani o minutu později, kterýkoli pracovní den kolem vás projde dívka s mobilním telefonem u ucha a jde dál a dál…
Zaměřte se na fotografii před sebou. Po chvíli si jistě povšimnete, že je na ní něco divného, že se v ní nachází nějaký červený čtverec, který by tam ve skutečnosti neměl být. Zaměřte se na pole, které vymezuje tento ČČ (Červený čtverec). Po chvíli si jistě povšimnete (nebo také ne), že se jedná o zimní čepici. Co to asi může být? Proč to tady ten pomatený autor tohoto zvláštního blogu dal? Je to velice prosté. Jedná se o fotografii z filmu Babylon A.D. s úžasným Vin Dieselem. Možná si někteří vzpomenete, jak se v Porubě před pár lety tento film natáčel. Jedná se totiž o čepici nasazenou na hlavu bratrovu. Ano!!! Mám slavného bratra!! Já sám také dostal honorář za menší komparzovou roli v tomto filmu a jistěže bych se rád pochlubil, jak jsem slavný, ale ať se snažím, seč mi síly stačí, neumím se v těch černých siluetách vyznat… snad příště
Možná si někteří už všimli (spíše ne), že mluvím o své maličkosti jako o nás. Není to dáno tím, že bych si nějak fandil a považoval se za ONO Veličenstvo, sám vím, že jsem sedlácké krve. Je to dáno spíše tím, že nejsem sám. Teda samozřejmě autor je jen jeden (jako matka), ale na správu webu je nás celý tým o neuvěřitelných dvou členech!! A to je důvod toho množného čísla, to jen aby se Někteří lidé nedivili neobvyklým samolibostem…
…mimochodem LIDI!! Možnost osobně se svěřit se svými intimními problémy (přidávat komentáře) většinou nebývá pokyn k zahájení promlčovací lhůty. U nás to tak nefunguje. Neznamená, že když nebudete přidávat komentáře, přestanu vás otravovat spamy typu: „Mám nový web, tak jestli se chceš kouknout na hugobugo.hys.cz můžeš (na tuto zprávu není třeba odpovídat, byla vygenerována automaticky).“ MĚ SE NEZBAVÍTE!! Tak už se s tím prostě smiřte a pište. Já vím, že hluboko uvnitř vás to je, že tam někde ve vás koluje ta kritická krev a jen jí popustit uzdu. Pište cokoli. Pište kritiku, pište Chválu, pište „miluju tě, pište „chces vedet, jak vypadam, bez trika…“ Ale pište!!! Jo, jasně kidám, jak se říká Pánubohu do oken. I tak díky…
Tak a máme nový design.. jak se vám líbí? Přijde mi zvláštní pokládat řečnické otázky lidem, kteří si to nikdy nepřečtou, ale to už jsem já… básník bez budoucnosti, co není schopen zaživa, ani za posmrtného života, nacpat si do hlavy tu hloupou, nepotřebnou matiku!! Básník, co neví jak by si změnil profilovou fotku na svém vlastním webu, ale komu by vadilo, že si to napsal do příspěvků, když je stejně nikdo nepřečte? …Další řečnická otázka (to jen tak mimochodem), koho by zajímal? Někdy je super, i co nechceme, někdy je dobré psát nikomu.
snad příště
