Hugo Bugo

…fňukací místečko jednoho blázna

Pro

25

Napsal HugoBugo

Zabodnul si nůž přímo do srdce. Jedenkrát s ním otočil doprava a poté jej zalomil doleva. Nic. Nestalo se vůbec nic.  Cítil jen pouhé zašimraní, zalechtání na hrudi – osud si s ním pohrával, jako kočka s klubkem vlny. Zmocnil se ho nepříčetný vztek. Ani zabít se nemůže! Křečovitě uchopil rukojeť nože, až mu klouby na jeho pravici zbělely do barvy mramorového náhrobku. Nůž vyjel z jeho nahé hrudi. Žádná krev, žádné křečovité stahy, jakoby jeho srdce bylo už dávno mrtvé. Vztekle vzedl paži a opět nožem zajel do vlastní hrudi. Opět jím otočil doprava a opět jej zalomil doleva. Opět se nic neděje. Nepříčetný, rudý v tváři bodne se znova do hrudi. A znova. A znova. Znova, znova, znova…

Stále se bodal a bodal a vytvářel tak vprostřed své hrudi díru, která odkrývala tmu uvnitř jeho těla. Nebylo tam nic. Pouhopouhé vakuum, temná díra požírající jeho bytí. Zbyla z něj už jenom slupka. A až umře, až doopravdy umře, jeho slupka shnije, pohltí ji nekonečně hladový pes osudu a nezbude z něj nic, co by bylo budoucím svědkem jeho existence. Slupka zanikne a svět se nikdy nedozví, že tady byl, že existoval… že kdysi žil nějaký Lotrek…

Celkem komentářů: 1

Jestli On spíše neničil to, co kolem něj vytvořili jiní – snažil se zbavit se představy světa o sobě samotném, začít znovu, s čistým štítem. Proto se ho ta nablýskaná ledově chladná ocel ani netkla – svůj odraz v lidském rozměru Světa ve kterém žije nemůže změnit jen tak, v mžiku oka. Vakuum si tvoří každý sám, ze svého úhlu pohledu. A není to zrovna hezký pohled. Ušít na sebe bezdůvodně bič a práskat s ním do vnitřní prázdnoty je nesmysl – ve vakuu se zvuk stejně nešíří.

Díky za to, že jsem Tě poznal.

Okomentovat

*

„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde