Archive

Právě si prohlížíš Hugo Bugo archiv za měsíc Květen 2011.

Kvě

4

Učitelská výchova

Napsal HugoBugo

Jenda seděl v druhé řadě u dveří. Léžerním způsobem opřený o opěradlo školní židle, nohy rozkročené do stran, znuděně hleděl na učitele. Mimoděk zvedl pravici a vztyčil dva prsty. Učitel jej zaregistroval, sjel očima a pokračoval ve výkladu. Jenda vytrval.

„Copak, Jeníku?“

„Neuvěřitelně mě nudíte, pane učiteli, můžu si jít zakouiřt?“

„Samozřejmě. Běž, jen běž. Měly byste ale vědět děti, jak kouření škodí vašemu zdraví. Ne jeden ze slavných českých umělců skonal na následky přílišného kouření…“ Prostě debil. Honza vstal.

Šel po chodníku. Zhluboka se nadechl. Aaa, konečně svoboda. Ještě si potáhne a bude zas v pohodě. Sáhl do kapsy pro krabku cigaret. Vytáhl jednu, co si ubalil v hodině před češtinou. To je pocit, když může držet tu malou roličku sušených plodin mezi prsty. Za chvíli to všechno skončí v jeho plicích. Vytáhl zapalovač a naklonil hlavu, aby si zapálil. V tu chvíli se stala velice podivná věc. Řidič staré ojeté fabie s oprýskaným lakem se vyřítil ze zatáčky, jakoby ho i s autem vystřelil z kanónu. Jendovy nohy vyletěly vzhůru a zády praštil o betonovou zem…

„Stav vašeho syna je vážný. Má poraněnou míchu a pravděpodobně skončí na invalidním vozíku…“

Už si nezaběhá. Zmocnila se jej panika. Co bude dělat? Rytmus jeho srdce splýval v jeden souvislý tón. Bilo tak rychle, jakoby chtělo explodovat. Co teď bude dělat? Jak bude vypadat jeho život? Panebože, musí si zakouřit. Chtěl se zvednout, ale nohy jej neposlouchaly. Nedokázal se ani posadit!! Aaa. Zatnul břišní svaly a vzepjal se na rukou.

„Ahoj, Jendo, jak se cítíš?“

„Mami, já nemůžu pohnout nohama!“

„Já vím. To bude dobrý. To bude…“

Náhle propukla v pláč. Usedavě ryčela a slzy tekly proudem.

„Já nevím, co budem dělat, Jeníku.“

Jeníku… tak mu neřekla už dobrých deset let.

„To bude dobrý, mami.“ Kéž by bylo, pomyslel si. Co to proboha dělá? Neměla by utěšovat máma jeho? Nemělo by to být naopak?

Z nemocnice jej pustili za tři měsíce. Vycházel, vyjížděl ze hlavního vchodu polikliniky, jakoby ho tam drželi několik let. Jakoby ho tam několik let mučili. Hlava skleslá, oči od slz průsvitné. Ruce volně přes okraje vozíku. Už ho nezajímaly. Nic už ho nezajímalo. Nic už nemělo důvod. Snad jen… jediná věc. Chtěl vědět proč. Proč zrovna on? Proč zrovna takhle? A k čemu vůbec je mu teď život? Proč neumřel rovnou? Proč? Která svině tohle zavinila? Ten řidič… Ta fabie… To auto… přišlo mu nějak zlváštní. Ne, špátné slovo. Povědomé – přišlo mu povědomé.  Kde jen už ho viděl?

Seděl ve svém invalidním vozíku, neschopen pohnout nohama. Zatrpkle hleděl před sebe jako ve snu. Vypadal, že trpí. Trpěl. Vypadal, že nenávidí celý svět. Co jen ho trápilo? Život? Svět? Bůh, či osud? Nad čím přemýšlel? Koho z toho vinil? Kdo za to mohl? On sám. To on se neohlédl na chodníku… NE! On nepřecházel. NE! Mohl za to řidič ojeté fabie s oprýskaným lakem. Mohl za to jeho učitel jazyka českého.

Kvě

3

Napsal HugoBugo

Hloupý

Nevědění, samota, stesk.

Oči rudé od breku, plesk!

Facka padla, jak bota na míru.

Prázdná hlava na bílém papíru.

Uprostřed koše

sídlí sval.

Jen hromada tupé buničiny.

Někdo ho tam jen tak dal.

Bez soucitu, bez pociu viny.

Uprostřed koše sídlí sval.

Pouhý orgán, co funguje, jak má.

3, 2, 1 pal!

Tak proč tak bolí, když propast mezi náma?

Co tu bolest působí,

nikdo mi dnes nepoví.

Ne dnes a ani zítra.

P.S.: Poslední sloka je kurzívou (blik!), protože jsem si nebyl jist, zda ji vůbec zařadit (posuďte sami).

P.P.S.: Jo, vím. Mezi námi atd. atd… A víte co? ! Umělecký záměr. Ha!

Kvě

1

Napsal HugoBugo

Jo… vím. Dlouho jsem se neozval – byl jsem pryč. Jednoduchá odpověď, no ni?  A řeknu vám jednu věc – stesk je sviňa. Ale kostnatá sviňa, bez kouska libového. Fuj! Jo, a konečně jsem naplno pochopil tuhle písničku – Xindl :D. Omlouvám se. Já vím. Jsem strašný člověk, ale víc toho po tak dlouhé době nebude. Třeba se  mi povede konečně dopsat tu povídku, co mnohým z vás už nějakou dobu (raději nespecifikovat) slibuji. :) Zatím to se mnou vydržte váš…

…neohrabaný milovník, ubožák, fanoušek spřeházených priorit a tesknící maniak šílející touhou po akci.


„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich