Archive

Právě si prohlížíš Hugo Bugo archiv za měsíc Duben 2011.

Dub

5

Zneužitá

Napsal HugoBugo

Povídka! Dnes o něco delší, ale do pěti set slov jsem se pořád vešel, na to zase pozor!

„Komenský je autorem výroku „škola hrou.“ Říkal, že škola by měla být jakousi dílnou na lidskost…“ Hodina češtiny. Nuda? Jak hloupá otázka! Samozřejmě! Chlapec, snad i muž? Dejme tomu – mladík otočil se na dívku v páté řadě uprostřed. Pihatá holčina s rezavými, dlouhými vlasy, které se jí točily do loken, svýma pomněnkovýma očima bez přestání sledovala učitelův výklad. Jedinkrát nesklopila zrak. Až teď. Na chvíli. Jen letmý pohled na mladíka v druhé řadě. A zase na učitele. Do sešitu. Na učitele, na mladíka, do sešitu, na učitele, na mladíka, do sešitu, na učitele, na mladíka, STOP. Svět se zpomalí, pohled prodlouží, srdce se rozběhne do nebeských končin.

„Tato Jednota bratrská je v tomto díle vyobrazena jako matka. Jako alegorická matka před smrtí, která zanechává závěť svým dětem…“

Stále na sebe hledí. Dívka se začervená a udělá to znovu. Sklopí zrak ke svému sešitu.

Crrrrr… „To bude pro dnešek vše. Do příště mi vypracujete referát na Komenského dílo – Labyrint světa a ráj srdce. Kristýno?!

„Ano, pane učiteli.“

„Šla bys ven?“ postával u její lavice, ruce v kapsách riflových kalhot.

„Hmm… dneska?“ tvářila se, jakože to rozmýšlí. Jo! Konečně jde někam ven s klukem! To je poprvé. A zrovna s Ním!

„Platí. V pět u mě?“
„Ok. Těším se : )“

Jaké to asi bude? Co když se ale budou líbat? Vždyť ona vůbec neví jak na to! Co bude dělat? A kam vůbec půjdou? Co budou dělat? Panebože!

17:00

Crrrrr… Čas nadešel. Ještě pohlédne do zrcadla. Upraví si ofinu.

„No, vypadáš strašně, holka.“

„Ahoj, tak kam půjdem?“

Už přes dvě hodiny spolu seděli v čajovně. Plané řeči, formální úsměvy i gesta… * Záblesky něhy a studu v letmých pohledech. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Nevěděla ani, jak se to stalo, najednou se vzájemně proplétali a laskali. Ona se líbala! Už se nebude muset stydět. Bylo to tak jednoduché. Spontánní… Přirozené? To ne, ale jednoduché to bylo. Skončili u ní doma a konce to nemělo. Jo! Líbali se na její posteli, když tu sáhl do kapsy a vytáhl z ní… žvýkačky?

YOU & ME

Co má dělat? Co chce dělat? Řekne ne. Anebo ne. Není to brzo? Co když ne? Není. Ona je jen hloupá, nezkušená husa. Vždyť ho miluje. A je její!

„Miláčku, krásné ráno : ) Jakpak se ti u mě dneska spalo? : ) Vyspinkal ses do růžova? : ) Miláčku? : ) Kde jsi lásko? : / Kde jsi?! : (“

7:00

Crrrrr… Budíček. Škola. Copak to byl jen sen? Nu co, do školy se musí.

„Kam jsi mi ráno utek? : )“

„Promiň?“

„Zmizel jsi beze slůvka vysvětlení : /“

„Hele holka, jestli sis na něco myslela tak fuckt sorry. Byl to jen úlet. Jasný?“

„: („

Zrada…

Dub

4

Napsal HugoBugo

Nejde o to, dívat se na svět jinýma očima, když chcete lidi zaujmout a dát jim jiný (možná originální) pohled na svět. Jde o to, přesvědčit je, že se na svět díváte jinýma očima.

Lidé chtějí být klamáni. Tak jen mají, co chtějí.

Dub

3

LÍŽU PIČE PĚKNIM ŽENÁM,

Napsal HugoBugo

Neměl jsem u sebe zrovna fotoaparát, abych si to mohl vyfotit, ale přesně takhle to tam stálo – na předposlední sedačce, úplně vzadu v nízkopodlažní tramvaji č. 3 vyryté nožem, nebo jiným ostrým předmětem. Jakým asi? Co ten člověk, který to napsal, použil za nástroj? Byl to opravdu nůž, nebo něco jiného? A kdo to byl vůbec zač? Byl to muž? Či žena? Snědé pleti, nebo běloch? Možná byl impotentní – to proto se nezmohl na čin, ale jen plané a hloupé vychvalování. Nebo nebyl, ale ani tak se k nikomu nedostal. Pouhý chvástal? Třeba snílek… Fantas Magorie.

Dub

2

JMENINY JSOU TAK NA…

Napsal HugoBugo

…hovno! Nutí člověka trčet s příbuznými doma. Přitom já tak chci jít ven! A přesto… nasadit milý úsměv, roztáhnout ruce v očekávání objetí, letmá pusa na líčko: „Ahoj teti! To je tak milé, že sis vzpomněla…“ Grrr, není. Jen mě to otravuje (nic proti tetě – je fajn, možná). Dosud jsem to nevěděl, ale já tak nesnáším rodinné oslavy. Nesnáším návštěvy!!

Chci mít klid…

Dub

1

Píšu a nestíhám publikovat

Napsal HugoBugo

Vím, že bych to neměl. Že toho budu litovat až nebudu vědět co. Že se budu tlouct hlavou o zeď, případně tisíckrát přepisovat jistou větu, ale mám kvanta textu a nikdo je nečte – „rubrika“ koncept. A tak (budu toho litovat, já to vím) začnu uveřejňovat častěji. Každý druhý den nestačí (jak je vidět).

= Každý den sem něco hodím. Upřímně doufám, že se nestanete oběťmi mé chuti do psaní a neodradí vás tato moje šílená a horečnatá (snad i trvalá) produktivita. Takže…

… těště se! :D


„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde