„Vejce, přezrálá rajčata a jiné předměty vaší vřelé náklonnosti zasílejte na adresu: Mgr. Petr Horááák, Gymnázium Olgy Havlové.“

Napsal HugoBugo

Ach ano, dokonáno jest. Náš sebevražedný útok na Nový Jičín skončen. Lidi z „Divadelního kroužku Gymnázia Olgy Havlové“ (boha, to je tak hloupý název, vždyť ta škola nám není ani ochotna proplatit jízdné!!! Tak co je to za reprezentaci?) musím vám poblahopřát. Jste jedni z mála, nebo snad jediní, se kterými mi bylo v poslední době takhle dobře. To je všechno. Nemíním vás zpravovat o příhodách z mého každodenního života. Četl jsem jeden komentář na blogu od kolegyně: takové to „dneska se nic moc nedělo, možná sem dneska hodím článek na téma týdne“, stojí tak akorát za dvě věci. Co se mě týče, dneska se toho dělo hodně, ale stejně máte smůlu :P. Nejde o to, že bych chtěl něco zatajovat. Jen je to pro vás prostě nuda. A já to chápu. Dokonce si to tak přeji. Je to přece můj život! Já to píšu pro vás, ne pro sebe. I když nemám co napsat, přece nebudu psát kraviny. Ty stěží, kdo přečte. Snažím se psát o postřezích ze všedního života, o zajímavých poznatcích a přiblížit všem, kdo mají zájem, jaký náhled mám na to já. Někdy do toho třeba vložím i trochu té „umělecké duše,“ ale rozhodně ne tohle. To není postřeh, to je pocit. Možná napíšu báseň. Ale nic nečekejte. To je jako s tou múzou… Prostě to musí přijít samo.

Zdá se mi, že je to trochu z cesty (zase) tak už radši končím. Někdy (možná zítra, ale možná ne) se ozvu.

Tanec mezi vejci